Český portál o wargamingu

Nejnovější příspěvky


/ 0

Firestorm Armada

FSA: Dějiny Federace Dindrenzi

15.3.2016

Sémě Ignáciovo, dějiny federace

dindrenzi-logo-webFederace Dindrenzi existuje jako samostatný galaktický subjekt teprve dvě století, ale bez pochyb se jedná o vůdčí dominium dalekého vesmíru.

Původ tohoto drsného a neústupného lidu žijícího v pohraničí ale sahá mnohem dál, do doby před velkým rozdělením člověčenstva, kdy lidstvu vládla jediná síla – Terranská charta satelitů. Dlouhá léta byli Dindrenzi částí této ohromné lidské říše.

Jedná se o lid přesvědčený, že jejich osud leží mezi hvězdami: troufalý a odvážný, hnaný vpřed nezdolným duchem a naprostým odmítnutím se sehnout i před tím nejstrašlivějším nepřítelem.

Pionýři dalekého vesmíru

Dindrenzi sami datují počátek svých dějin do doby druhého velkého osidlování hvězd, kdy první terranští kolonisté získali přístup do Hlubokých dálav a Zóny bouří. Války prvního střetu mezi Chartou satelitů, Aquanským sebrutanem a Sorylianským kolektivem ukončily až smlouvy, které určily hranice mezi těmito třemi znepřátelenými stranami.

Lidem bylo dovoleno osídlit staré nárazníkové území mezi Aquanskou a Sorylianskou říší. Nejen, že zde našli ohromné bohatství, ale tento hvězdný koridor také lidstvu zpřístupnil daleký vesmír; ohromné území vpodstatě neomezených surovin.

Během pouhých dvou století založily kolonizační flotily Charty satelitů nové lidské osady po celých Hlubokých dálavách a Zóně bouří. A pokračovaly dál, mapovaly a zkoumaly nové soustavy. Narozdíl od dřívějších výprav na západ galaxie byl „úlovek“ planet vhodných k osídlení mimořádný.

Dokonce i v této rané fázi projevovali kolonisté dálav stejné charakterové rysy, které budou později typické pro Dindrenzi: dobrodružní, odolní, spoléhající sami na sebe a opovrhující nařízeními z centra.

Jak expanze pokračovala, staly se tyto poslední dva faktory ještě výraznější a Terra s její vládou zůstala ztracena daleko nejen v prostoru. Kolonisté se při zabírání nových nepřátelských světů museli spoléhat jen na vlastní síly a důvtip.

K tomu ještě přispělo zařízení, které urychlilo kolonizaci dálav – ohybový vesmírný pohon. Vyvinuli ho vědci Charty satelitů s pomocí Sorylianských odborníků po válkách prvního střetu a zvýšil tempo zabírání nových soustav pětinásobně.

R: 204 G: 255 B: 121 X:43796 Y: 0 S: 0 Z: 221 F: 222

R: 204 G: 255 B: 121 X:43796 Y: 0 S: 0 Z: 221 F: 222

Před OVP trvala cesta do nových neprobádaných oblastí mnohem déle. Aby se mohla připojit k Chartě satelitů, musela být v každé nové soustavě alespoň jednu ohromná červí díra. Až poté se oblast plně ocitla pod vládou Charty.

Lodě s OVP už ale nebyly na červích dírách závislé. Stačil jim funkční komunikační satelit v cílové soustavě, zaměřily se na jeho signál a mohly provést dokonalý „skok“. Tyto lodě zvládly i krátké – a riskantní – „skoky naslepo“ do nepropátraných soustav, jen pomocí přesných hvězdných souřadnic.

Riziko ale přinášelo nesmírné zisky. Zvlášť zkonstruované „světlodě“, které se daly přestavět na majáky, umožnily celým kolonizačním flotilám dorazit v době několika měsíců.

Je pak pochopitelné, že chybějící červí díry – které dříve umožňovaly mimořádný dohled nad cestováním – dopřály koloniím svobodu od nařízení terranské vlády.

Vzestup RenseCorpu

Vlna objevů, kterou umožnil OVP, dala vzniknout astronavigačním společnostem. S jedinou lodí nebo malou expedicí prováděly skoky naslepo do nezmapovaného vesmíru a hledaly nové oblasti, kde by mohly vztyčit terranskou vlajku.

Tento rizikový podnik vyžadoval pevné nervy. Skoky naslepo byly – a stále jsou – nebezpečné pro všechny s výjimkou jen opravdu malých flotil. Mnohá taková expedice byla zničena či beze stopy zmizela.

I ti, co uspěli, ale museli tvrdě pracovat a rychle vybudovat základnu a vztyčit maják, který navedl hlavní flotilu. Mnohdy pracovali v nepřátelském prostředí a často na ně útočili cizí tvorové.

Existovala řada expedičních společností, ale jedna z nich brzy získala čelní postavení. RenseCorp, který založil Avonn Rense v Zóně bouří, rychle získal věhlas za riziko, které byl ochoten podstupovat, a to i na standardy pionýrů.

Ale díky kombinaci dovedností a obyčejného štěstí se mnoho jejich podniků vyplatilo. Pouhých padesát let po založení společnosti objevila expedice RenseCorpu soustavu Dramos. Tento klenot s planetou pozemského typu a ohromným, na minerály bohatým pásem asteroidů, korporace ihned zabrala a rodina Rensů se stala jeho guvernéry.

Verity Rense, Avonnova dcera, vložilo mnoho nově nabytého bohatství RenseCorpu do vybudování většího počtu a lepších objevitelských lodí. A brzy většina kolonizačních flotil používala Trailblazery od RenseCorpu.

Jménu Rense v nových teritoriích každý důvěřoval a bylo synonymem odvahy a dynamičnosti. Tato pověst časem jen nabývala na síle; a měla nakonec pro lidstvo dalekosáhlé důsledky.

Střetnutí s cizáky

Jak kolonisté pronikali stále dál, museli nevyhnutelně narazit také na oblasti, které byly domovem cizích forem života; některé byly primitivní a nalézaly se jen v jedné soustavě, jiné ale byly mnohem rozvinutější.

fa-firestorm-cover

Od dob válek prvního střetu byla politika Charty týkající se cizích inteligentních bytostí jasná – jednejte velmi opatrně, postupujte diplomaticky a vyhněte se konfliktu, pokud na vás nezaútočí jako první.

První významná cizí rasa objevená v Hlubokých dálavách byly Ryushi, vzkvétající a úspěšná obchodní civilizace žijící v seskupení Babbageských soustav. Tito vzdělaní humanodi byli sice na vyšší úrovni, ale spíš než bojovat s nově příchozími s nimi chtěli obchodovat.

Poplach na Thorsenu

Pokud by politika Charty byla důsledně dodržována, byla naděje, že se války prvního střetu už nebudou opakovat a všechna příští střetnutí s ne-lidmi budou přátelská. Bohužel ale netrvalo dlouho a tyto naděje vzaly za své.

Poslední kapkou byla bolestná zkušenost, kterou expedice dálav učinily s Illosianskou državou, která vládly v seskupení Thorsen. Tvrdí, krabům podobní Illosiané byli početní, dobře organizovaní, a, jak kolonisté brzy poznali, extrémně bojechtiví. A tehdy došlo k takzvanému poplachu na Thorsenu, prvnímu vážnému lidsko-cizáckému konfliktu v dalekém vesmíru.

Když pionýři RenseCorpu a kolonizační flotily vstoupili na území Illosianů, zuřivě je napadla záplava ozbrojených lodí. Přestože nebyli vyspělejší než lidé, jejich počet, agresivita a fyzická odolnost z nich činila zdatného soupeře.

Kolonisté žádali Chartu satelitů o pomoc. Bohužel rozptýlenost osad a jejich vzdálenost od dobře zmapovaných obchodních cest znamenala, že pomoc přišla pomalu a nebyla dostatečná.

Navíc terranská nařízení, která také dorazila, byla ještě otravnější – obzvlášť, když Illosiané začali napadat i lidské osady mimo své území. Kolonisté z dálav udělali okamžité rozhodnutí – vzít věci do vlastních rukou a neohlížet se na dalekou Terru.

fa_wallpaper_4_1600x1200

Aby se Thorsenští kolonisté mohli lépe bránit, obrátili se na nedávno založený dokařský a zbrojní koncernem ze Zóny bouří pojmenovaný Dílny raptor. V dílnách tedy začali přestavovat ohromné transportní lodě kolonistů a těžební nástroje na zbraně.

Nízkoenergetické odhrnovače přetížili, aby vrhaly projektily ohromnou rychlostí, která dokázala zničit loď. Na trupy lodí přivařili plátování, které zvýšilo jejich odolnost. Tyto nové zbraně kolonistům dobře posloužily. Sérií divokých potyček zatlačili Illosiany zpět na jejich území.

Navzdory tomu by ale válka trvala mnohem déle, nebýt zásahu jiné cizí civilizace, Kedorianské konfederace. Ti v roli smírců nakonec přesvědčili všechny válčící strany, ať složí zbraně.

Poplach na Thorsenu byl prvním krokem, který zatvrdil kolonisty z dálav v postoji k ne-lidem, ačkoliv do jisté míry respektovali Kedoriany, kteří se v podstatě postavili na jejich stranu. Oba tyto faktory pak měli své důsledky v budoucnu.

Tímto debaklem si také kolonisté z dálav vykoledovali ostré napomenutí od vlády Charty satelitů. Vzdálenost a povýšenost také vedly k tomu, že terranský senát zpola věřil tomu, že výbušní kolonisté sami vyprovokovali Illosiany. V kolonistech pak toto odsouzení zanechalo stopy na celá staletí.

Naštěstí pro všechny zúčastněné strany vratký mír vydržel. Illosiané se drželi za svými hranicemi; hlavní proud lidské kolonizace se vnitřním částem seskupení Devonian a Thorsen vyhýbal obloukem. Poplach ale bohužel nebyl poslední válkou mezi lidmi a cizáky v dálavách.

Thessalijská válka

Tři sta let po poplachu na Thorsenu několik kolonizačních loďstev ze soustavy Moore vyplulo směrem ke galaktickému jihu, doprovázeno početnou vojenskou eskortou.

Doufali, že objeví nové seskupení bohatých planet, které v oblasti označené jako zóna Mordrin – neformálně přezdívané Hluboký rift – naznačoval dálkový průzkum. Ale expediční flotila byla v soustavě Thessaly obklíčena armádou podivných lodí.

Byla navázána komunikace a velitelé lidské flotily čekal hrůzný pohled – obrovští, pavoukovití cizáci, jaké ještě nepotkali. Stvoření strašidelným, melodickým hlasem mluvícím perfektní terranštinou informovala kolonisty, že sledují jejich činnost v soustavě Moore už celá léta.

Dindrenzi_5

Ale přistáním u Thessaly narušili hranice velebného impéria Relthoza. Poslední zpráva cizáků byla prostá a hrozivá – evakuujte Thessalu a půl tuctu přilehlých soustav během jednoho terranského roku a nikdy se už do Hlubokého riftu nevracejte, nebo začne válka.

Když tato zpráva dorazila k terranské vládě, jejich nařízení byla jasné – přistupte na požadavky cizáků, shromažděte se v soustavě Moore a buďte diplomatičtější.

Mordrinská expedice to ale odmítla. U Thessaly a jejích sousedů objevili bohatý zdroj Cyrionských krystalů, vhodných pro výrobu paliva, navíc toho hodně dlužili jiným soustavám dálav. Báli se následků kapitulace. Nakonec to ale byla jejich zarputilá povaha, co je přinutilo zůstat.

Opět v rozporu s terranským nařízením shromáždila expedice vojenské zásoby. Relthozané opravdu čekali celý terranský rok a pak zaútočili.

„Thessalijská válka“ byla do té doby největší lidsko-cizácký konflikt, dokonce větší, než války prvního střetu. Relthozské flotily skryté před objevením neznámým maskováním vyplenily soustavy Thessaly, Hedrun a dokonce i Moore.

Mordrinskou expedici zaměřily strašlivé zbraně, které rozpouštěly lodě i posadku s bleskovou

účinností. Lidé se ale bránili zuřivě, v nespočtu střetnutí rozbíjeli tvrdé, ale křehké Relthozské lodě pomocí masivních vodících děl.

Válka trvala celé desetiletí, ztráty na obou stranách se počítaly na miliony. Do bitev se zapojily další světy dálav. Musely dokonce zasáhnout i jednotky Charty satelitů z nově zformované Bouřné flotily, většinu bojů ale na svých bedrech nesly kolonizační armády dálav.

Relthozané se vší svou vojenskou silou nedokázali zatvrzelé Mordrince a jejich spojence z dálav porazit, protože oni s bláznivou odvahou bojovali za své domovy.

Obě strany se několikrát pokusily vyjednávat o ukončení války, ale zdánlivě bezdůvodné povraždění lidských vyjednávačů Relthozany to znemožnilo – až později byl tento podivný a krvavý rituál objasněn jako součást diplomatických tradic Relthozanů.

Vrcholu konflikt dosáhl, když Mordrinská flotila vybombardovala Remicu ležící na území nepřítele. To přinutilo cizáky volat po míru, a dokonce byli v zájmu úspěšného jednání ochotni odložit své tradice.

Thessalijská válka skončila tak, že se Mordriané vzdali tří soustav, ale zůstala jim Thessaly a ostatní. Byly vytýčeny hranice, a nakonec se objevila i formální obchodní spojení.

Thessalijská válka je považována za vítězství nad Relthozou, byť ne úplné. Lidé z dálav zjistili, že se o sebe vlastně postarají sami, a jednání mají být vedena jen z pozice nesporné síly.

18966118296_4fe48861a1_b

Vznik Společenství

Thessalijská válka ale také přesvědčila terranskou vládu, že musí mít kolonisty z dálav pod kontrolou. Daleký vesmír byl oficiálně připojen k Chartě satelitů jako Terranské společenství asi dvacet let po Thessalijském míru.

Protože ale centru šlo víc o vlastní zisky, obyvatelé nového Společenství brzy zjistili, že oplátkou za bohatství, které do centra posílají, získávají jen málo, téměř nic.

V průběhu let se nespokojené reptání začalo ozývat ze stále více světů a soustav, ačkoliv navenek vše vypadalo poklidně. Centrem vzdoru byl Dramos. A nakonec guvernér Ignácius Rense zasel vítr, a sklidil hurikán.

Války za osvobození

Ignáciova vzpoura byla nejprve hospodářská. Uvalil tučná cla na všechno zboží mířící z dalekého vesmíru. Když ho terranský senát vyzval, aby podal vysvětlení, odmítl se dostavit a tvrdil, že nové poplatky a daně jsou jen cenou za bohatství dálav a nijak je nesnížil.

Protože Ignácius trval na svém a měl podporu celého Dramosu, rozhodla se terranská vláda učinit z „arogantního a bláznivého“ rodu Rensů odstrašující příklad, protože se domnívala, že už rozhodoval o politice dálav příliš dlouho.

Dindrenzi nazývají ten konflikt „První válka za osvobození“ a byl to šok pro obě strany. Rensijští povstalci nečekali, že Charta satelitů vytáhne do války proti jedné ze svých vlastních provincií, ale bojovali s typickou tvrdohlavostí. Než se podařilo povstání potlačit, rozhořelo se několik krátkých, ale zuřivých střetů.

Ignáciovo povstání mělo jen omezenou podporu, a proto brzy padlo. Dramos okupovala Bouřná flotila, Rensové byli vyhnáni do vzdáleného koutu dálav, do soustavy nesoucí jejich jméno.

Ale skutečnost, že došlo k válce a střelbě, přesvědčila mnoho soustav Společenství, aby se tajně postavily na stranu povstalců. Téměř století zůstali Rensové v nečinnosti, tiše získávali podporu pro svou věc.

Získali tak významné nové spojence. V dalekém vesmíru existovalo území spravovaná korporacemi, které si vykoupily svobodu na Chartě satelitů penězi na podpory Terranských válek.

Tímto takzvanýn Direktorátem mnozí opovrhovali – nakonec získal nezávislost na úkor Společenství. Rensové jejich důvodům vůbec nedůvěřovali, ale zdálo se, že korporace považují Společenství za jasného vítěze jakékoliv příští války.

Vznikla tedy neoficiální aliance; Rensové si byli jisti, že díky ohromným zdrojům Společenství mohli Direktorát kdykoliv snadno rozdrtit, pokud by bylo potřeba.

Nakonec tedy, sto let po Ignáciově nevydařeném převratu, jeho vnuk Markus Rense vyhlásil nezávislost Společenství. Jeho lidé už nepodléhali Teře. Stali se „Dindrenzi“ – dětmi Rense.

Druhá odštěpenecká válka byla mnohem ničivější. Separatisté měli podporu téměř celého Společenství. Nashromáždili nesmírné vojenské zásoby, dost na to, aby se mohli postavit zastaralým válečným flotilám Charty satelitů. A navíc jim zásoby bez ustání dodával spojenecký Direktorát.

Když ale frustrovaní Terrané zahájili útok na Dramos, nedokázaly je zastavit ani spojené flotily povstalců. Zdálo se, že Terrané pro útok shromáždili celou věrnou NTSC, tak ohromné bylo jejich loďstvo.

Když Markus Rense obdržel hrozbu prezidenta Gravelinese, že zničí Dramos, učinil osudový krok – nechal rozhodnout obyvatele Dramosu. Jejich odpověd, kterou Markus na oplátku zaslal Terranům, vstoupila do historie Dindrenzi: „Nevzdáme se! Nepodřídíme! Ne Terranské tyranii! Ať žijí Dindrenzi!“

A když terranská flotila zahájila palbu, každý vysílač na planetě vysílal tuto zprávu jako smyčku. Když Dramos hořel, vypálila se tato slova do srdce každému Dindrenzi. Jejich dějiny považují sežehnutí Dramosu za zrod federace.

Zničením Dramosu válka neskončila, na každém bojišti ale Dindrenzi zdvojnásobili svou snahu porazit terranské útočníky, přesvědčeni, že musí bojovat, nebo padnout.

Jejich odpor nakonec donutil terrany zasednout k jednacímu stolu, a „osvoboditel“ Markus Rense na den přesně za tři roky od sežehnutí Dramosu podepsal historickou smlouvu, která dávala Dindrenzi svobodu

Současnost federace Dindrenzi

Dnešní federace se v mnoha ohledech od Terranského společenství, kterým byla, odlišuje. Všechny soustavy Dindrenzi si chrání svou samostatnost a nezávislost, a vláda je v podstatě decentralizovaná.

Předseda, vlastně nejvyšší představitel federace, je doživotní funkce. Vždy ji zastával někdo z legendárního klanu Rensů, a nezdá se pravděpodobné, že by se tato tradice vbrzku změnila. Zákonodárný sbor je spíš než centrální vládou místem pro vyjádření názoru, umožňuje jednotlivým soustavám a světům urovnat neshody dříve, než zasáhnou jejich obyvatele.

Mnoho světů Dindrenzi je neobyvatelných a jejich lidé žijí v uzavřeném prostředí. Ať už se jedná o obrovská podzemní města, věžáky čnící až do troposféry nebo stanice na oběžné dráze planety; všechny se využívají v případě, že svět poskytuje cenné zdroje, ale je příliš nehostinný, aby na něm mohli žít lidé.

Architektura Dindrenzi je mohutná a čnící, vyzařuje sílu. Obrovská umělecká díla, hlavně skulptury a sochy, jsou často součástí budov, oslavují a připomínají skutky dávných hrdinů

Sami Dindrenzi jsou zatvrzelí a vážní, pyšní na vlastní svéhlavost a schopnosti. Nemají trpělivost s neschopnými a váhavými a dávají přednost rychlým, rozhodným činům.

Mají také pověst nedůvěřivců, zvláště ne-lidem. Pokud by byli xenofobní, jen těžko by ale mohli spravovat Zenianskou ligu a nejméně jedenkrát jednali s řadou cizáckých říší. Mají jednoduchou filozofii, totiž že moc lze udržet jen silou a že mohou spoléhat jen jeden na druhého – ne na cizáky, ani na jiné lidi.

Jediným skutečně proticizáckým křídlem je militantní Církev andělů z Dramosu, vlastně jediná anomálie v jinak prosté společnosti Dindrenzi. Církev vznikla v dobách těsně po sežehnutí Dramosu a jejím cílem válka na Teře, ale jejími stoupenci je jen zlomek Dindrenzi a nemá žádnou oficiální moc.

Většina Dindrenzi chápe válku jako čin spravedlnosti. Mnoho jich považuje Zónu bouří a Hluboké dálavy za součást federace. Jiní zase, zejména ti žijící hluboko v dálavách, válku sice podporují materiálně, ale zpochybňují její smysl – když lze ještě prozkoumat zbytek galaxie, proč si dělat hlavu s nepřáteli, kteří jsou někde za nimi?

Vesmírné vojenské síly

Válečné lodě Dindrenzi mají tvary i konstrukci podobné obřím kolonizačním plavidlům. Většina energie je směrována do podpory života a zbraňových systémů. Vesmírná doktrína Dindrenzi dává přednost rychlému a mohutnému útoku před dlouhou vyčerpávající válkou.

Každá soustava musí udržovat vlastní vesmírnou flotilu včetně velkých válečných lodí vybavených OVP pro případ obranných i omezených útočných bojů. Jedinou povinností v čase míru je poskytnout údaje o síle funkční flotily vesmírné divizi generálního štábu federace.

GSF vede detailní záznamy o síle všech flotil operujících na území Dindrenzi, aby zákonodárný sbor i předseda měli pro případ otevřené války jasnou představu o síle svých vesmírných armád.

Jednotlivé soustavy, zejména ty řídce osídlené, se často spojují do lig, aby se navzájem chránily. Obecně ale platí, že pokud nedojde k zásadní válce, lokální operace jsou starostí místních.

Nový konflikt ale mobilizoval všechny flotily Dindrenzi. Každá soustava i liga teď musí přispět částí svých vojenských sil pro válku s Terrany a jejich spojenci.

Většina těchto kontingentů vytvoří kombinované flotily, které počtem a silou odpovídají armádám Charty satelitů. Hlavním rozdílem je, že kombinované flotily vznikly za jediným účelem – vést dobyvačnou válku.

Jednotlivé části kombinované flotily jsou nasazovány jako úderné skupiny pro strážní službu nebo bojové skupiny v případě větších střetnutí. Pokud se předpokládá silný odpor nepřítele, jsou nasazovány mohutné bojové skupiny stupně alfa.

Aby kombinovaným flotilám odlehčily, podporují je rezervní bojové flotily, které mají na starosti věci jako je krytí týlu či zabraňovat vzpourám. Existují také speciální výsadkové divize – flotily, jejichž hlavním úkolem je přeprava a bezpečnost pozemních jednotek Dindrenzi.

Maršálové flotil jsou staršími důstojníky vesmírných sil. Hodnosti „Gama“, „Beta“ a „Alfa“ odpovídají terranským kontradmirál, víceadmirál a admirál.

Aby mohl GSF vést válku účinně, vznikla tři vesmírná velení; Kladivo, stojící proti Sorelianskému kolektivu, Kopí, které kryje koridor Wimms na hranici s Aquanským sebrutanem a Tajfun dohlížející na Zónu bouří a Hluboké dálavy.

Těmto velením byla přidělena část vesmírných sil Dindrenzi, Tajfun získal královký díl. Dále se dělí podle jednotlivých válečných zón, kterým velí maršálové velkoflotil.

Je-li to možné, tvoří kombinovanou flotilu lodě a posádky z jedné soustavy nebo alespoň soustav si blízkých. Velitelé věří, že to vojákům dodá silnějšího bojového ducha. Někdy se objeví i rivalita mezi jednotlivými flotilami, ale profesionalita Dindrenzi většinou stačí, aby nedošlo k ničemu zlému.

Publikováno s laskavým svolením Zbyňka Šibala

Přeložil „Zion“

Komentáře

Zatím nejsou žádné komentáře.