Kubis jede na Magor Rift

Poslední listopadový víkend obvykle trávím v Kopřivnici na Koprconu a stejně tomu mělo být i letos. To jsem ovšem ještě nevěděl, že kluci v Plzni hodlají uspořádat akci, která se zdála být dělaná mně přímo na míru – kampaňové hraní, kde záleží hlavně na epických momentech, hezky nabarvených armádách a kompetitivní element je utlumen co to dá. Takže jsem nezaváhal, oželel Kopr a strávil úžasný víkend šoupáním figurek. Ty ošklivé fotky jsou moje, za ostatní vděčím účastníkům akce s lepšími aparáty.

Jako vždy jsem se snažil armádu postavit nějak tématicky. Tentokrát byly moje grotí síly rozděleny na dvě část, první zahrnovala spoustu chodítek v podobě šesti killa kan a dvou deff dreadů, Deff Krawlu (battlewagon s válcem), dva big meky a leteckou podporu dakkajetu s bombardérem. Druhou půlku jsem pojal tak trošku jak “feral” groty. Dvě skupinky gretchinů, šaman (weirdboy), trojička runtherderů (fantaskový squig hoppeři co nafasovali pistole) a dva kustom mega kanony (potažené kůží squigů). Úplně si nejsem jistý, jestli to mohlo fungovat, ale užil jsem si pět zábavných her, tedy za mě dobrý.

Pátek

Celá akce pro mne začala v pátek kolem páté, když jsem dorazil na metro Lužiny a jal se hledat, s kým to vlastně do té Plzně jedu. To je tak, když člověk zná lidi jen podle přezdívek. Hledání naštěstí bylo velice krátké, protože Kurgan správně odhadl, že ten zavazadly ověšený jedinec nejspíš jede s ním, a odchytil mě. Pak už jsme jen vyčkali na příchod zbytku skupiny a vyrazili směr Magor Rift. V půlce cesty mi došlo, že jsem si zapomněl podstavce k letadlům, super, začíná to dobře.

První dojem z místa konání byl výborný. Druhý a třetí taky, takže úspěšnost akce byla skoro zaručena. Hrálo se v sokolovně, takže prostoru bylo opravdu dostatek a oproti všem mým předchozím turnajům se nám tak dostalo i luxusu volného místa kolem jednotlivých stolů. A to hlavní – k výčepu to nebylo daleko a byl velice hezky zařízený.

Večeře, socializace, něco málo ipy, bageta, další ipa, “puf”, 3 ráno.

V sobotu začínáme už od osmi, takže se vyhrabu ze spacáku, nafasuju snídani v podobě bagety a jdu hledat, s kýmže to vlastně hraju.

Hra první: Martinkryspin

Jako první si moje banda grotů dává za úkol zabrat co nejvíc budov v nedalekém městě a vyrabovat co se dá. To se naneštěstí úplně nezamlouvá kolemjdoucí kompanii Dark Angelů, takže je potřeba o loot bojovat. Vzhledem množství ruin a hluku válečných strojů si zelenokožci všímají nepřátel až už je pozdě, takže mariňáci mají značnou výhodu prvního úderu. Ten opravdu zabolí a tak se oba deff dreadi brzy mění v kouřící hromadu šrotu. Mezitím se odněkud zjeví terminátoři a řádně pocuchají Deff Krawlu, nedbaje na nebezpečí v podobě válce. Naštěstí se grotům poměrně brzy povede vzpamatovat a v následujícím protiůtoku trhají jejich kustom kanony na kusy oba nepřátelské dreadnoughty, killa kany si zase profrézují cestu motorkáři, kteří přijeli moc blízko. Nadějný postup zastaví až další mariňáci schovaní v ruinách. Překvapí skupinku grotů, kteří se pokusili obejít nepřítele kanálem a jednotka s těžkými zbraněmi systematicky likviduje veškerou grotí techniku. Letecká podpora se téměř nedostane ke slovu, bombardér je po střemhlavém náletu na terminátory okamžitě uzemněn číhajícím predator tankem a dakkajet pro změnu padá za oběť nepřátelskému letectvu.

Dark Angelové se po tomto vítězství sice stahují, ale v grotích spárech zůstávají jen dvě budovy, z toho jeden už dávno vyrabovaný bunkr. První střet tedy nedopadl dobře.

Celkově super první hra, oponent byl pohodář a vůbec nevadilo, že jsme odehráli jen tři kola (nebo možná dvě, když nad tím tak přemýšlím) . Na konci hry držím dvě budovy, on čtyři, na body se nehraje, tedy vítězství pro Impérium (alespoň myslím, že to bylo Impérium…)

Hra druhá: Dejv

Dark Angelové se stáhli, v rozstřílených budovách nezůstalo, tak se grotíci rozhodli, že jich pro zábavu alespoň pár srovnají se zemí. Naneštěstí chlapci od Deathwatch mají na tento druh zábavy poněkud odlišný pohled, takže došlo k “výměně názorů”. Větší “názory” sice stály na grotí straně, ale na těžce pancéřované a manévrující vzdušné síly nepřátel to nestačilo. A to ani poté, co se zelenokožci rozhodli nízko letící stroje bombardovat. Nicméně poté, co imperiální letadla přeletěla (a řádně pocuchala bombardér s dakkajetem), nebránilo hlavní části grotích sil v postupu na nepřítelem držené území vůbec nic, takže se sunuli kupředu a zanechávali za sebou hromady šrotu a kusy mariňáků kdekoli to bylo možné. Jedinou výjimku tvořil killteam, který se, nevida jiné naděje, vrhl hrdině kupředu, rozhodnut roztrhat Deff Krawlu na kusy holýma rukama. V čemž kvůli poškození z minulé potyčky taky uspěl, sic až potom, co pod válcem vozidla zmizelo několik mariňáků.

Zatímco se přední voj zabýval ničením nepřátelských transportérů a budov, objevili se odnikud mariňáci s jump packy a zaútočili na groty odpočívající v jedné z dříve zabraných ruin. Zburcovaní štěkotem hlídací squigy byli groti včas připraveni a útočící skupinu úspěšně odrazili. Tím celá šarvátka skončila a moje armáda pokračovala dál v cestě za lepším lootem.

Hry proti Dejvovi vždycky probíhají v pohodové atmosféře a ani tato nebyla výjimkou. Cílem mise bylo zničit všechny nepřátelské budovy, což se povedlo nám oboum, protože jsme si doslova vyměnili strany. Končíme tedy krásnou remízou.

Hra třetí: Fox

Rozehřátí úspěchem předchozí šarvátky (tedy spoustou sutin za patami), rozhodli se grotíci k přepadu Imperiálního konvoje přepravujícího zásoby na frontu, kde probíhaly boje s chaosem. Málo věděli, že je chráněn mariňáky z kapituly Black Templars, kteří s sebou mají dokonce i land raider. Naštěstí pro ně zapadl stroj do bahna a tak mohl útok začít bez přítomnosti ocelového monstra (alespoň tedy na straně maríny, groti jich mají dost).

Templáři vycítí nebezpečí a hned od začátku zasypávají groty hromadou střelby, která ovšem na těžce pancéřované walkery nemá téměř žádný účinek, jen mírně poškodí jednoho deff dreada. Chodítka se sunou kupředu, ale rozbahněný terén neprospívá ani jim a ke konvoji se tak nedostanou. Oproti tomu řidič Deff Krawly mačká červené  tlačítko a v plné rychlosti nabírá poslední vozidlo konvoje. Pancíř chiméry ale drží. Bombardér se stíhačem podnikají nálet na jeden z mariňáckých transportérů, žel střelba z dakkajetu se jen neškodně odráž a bomba padá úplně mimo. Mezitím se v zadní linii grotí dělostřelci zaměřují na nepřátelské letadlo a přesně mířenou střelbou jej likvidují.

Jeden z meků dobíhá poškozený dread, ale po hádce s pilotem jej odmítá opravit, takže nebožák zůstává napospas nepřátelské střelbě a poté, co se uvězněný land raider konečně uvolní a přijíždí na bojiště, podléhá nepřátelským lascanonům.

Zatímco se všichni soustředí na přední část konvoje, dopadá v jeho zadní části drop pod a templáři tak doslova rozeberou Deff Krawlu i s překvapeným (a po předchozí zteči značně otřeseným) řidičem. Killa kany pověřené jejich likvidací jsou brzo zdecimovány a celá armáda se tak začíná pomalu rozpadat. Netrvá dlouho a veškeré grotstvo je zahnáno na útěk. Tohle úplně nevyšlo.

Další výborná hra, kterou jsem ovšem kvůli trollení kostek a faktu, že jsem tři kola zapomněl opravovat deff dread, totálně projel. Mise samotná byla velice zajímavá a vůbec vůbec bych se nezlobil, kdybych něco takového potkával na akcích častěji.

Sobotní večer

Na sobotu večer jsem měl původně v plánu zahrát si s někým Shadespire, který jsem kvůli této příležitosti ve čtvrtek pořizoval, ale nakonec stejně končím u piva a rozebírání zážitků z hraní.

Pár lidí, kterým očividně nestačilo hraní přes den, sráží stoly a pouští se do apokalypsy. Brouci proti mariňákům a knechtům, pokud se nemýlím, rozhodně to vypadalo zajímavě, ale už jsem neměl sílu to sledovat.

Nakonec Dejv odněkud vytahuje Dark Souls deskovu. O téhle herní sérii vím jen to, že má být pekelně těžká, ale na deskovku jsem slyšel docela pozitivní ohlasy, tak jdu na to.

V principu je to docela jednoduché, procházíme místnosti, mlátíme monstra, sbíráme vybavení, levelujeme a na konci máme velkého ošklivého chlápka, který si říká boss. Tah každého hráče probíhá zvlášť a vtip je v tom, že monstra táhnou pokaždé, co někdo dohrál, tedy než se všichni vystřídáme, tak si do nás záporáci každý čtyřikrát praští. Jo a taky se do hrdinů trefují automaticky, my si musíme házet. Taky jsem zapomněl zmínit, že když někdo z nás umře, hra se resetuje a musíme to všechno vymlátit znovu. Zní fér.

Po hodince hraní zjišťujeme, že nejspíš děláme něco špatně, protože jsme si bez větších obtíží prosekali až k samotnému Velkému Zmetkovi (který v tomhle případě trošku připomíná přerostlou chaos spawnu). A to nám Dejv tvrdil, že hru zatím nikdy do konce nedohrál. Holt jsme dobří. Boss má narozdíl od ostatních potvor spoustu životů a útoky, které se tahají ze speciálního balíčku – alespoň myslím, že to tak bylo, přesně jak by člověk čekal. Ani to ho ale neuchrání před mým kouzelným kyjem kombinovaným s Eldenovou magií, takže během pár kol je dílo dokonáno a my vítězoslavně odcházíme.

Načež je nám oznámeno, že tím vlastně hra ještě nekončí a boss nás čeká ještě jeden. To by mohlo být docela zajímavé, ale vzhledem k pozdnímu večeru to po pár tazích balíme a rozpouštíme skupinku a pomalu se odebíráme každý do svého spacáku.

Hra čtvrtá: Switch

Nedělní ráno probíhá podobně jako to sobotní, fasuju bagetu a jdu zjistit, kde a co to vlastně hraju. Mise vypadá zajímavě, je to vlastně takové Dawn of War intro v tabletop podobě – mariňáci běží kupředu a snaží se zapíchnout vlajku na mém území. Trošku překvapením je potom soupeř, který, jak se ukazuje, jsou vlastně soupeři dva, kluci hrajou spolu. Fajn, víc lidí, víc srandy, jdeme na to.

Po fiasku z předchozího dne se grotům do boje moc nechce, ale když je ráno vzbudí bojovný pokřik ultramariňáků, nenechají se pobízet a vyráží vstříc nepříteli. Největší koncentrace mariňáků je na malém kopečku za void shield generátorem a pár jich obsadilo i ruiny fortress of redemption, ale slídivým očím neujde, že po levém křídle se snaží proklouznout skupinka průzkumníků nesoucích vlajku. V záchvěvu fikanosti posílá grotí komandér killa kany na pravé křídlo, těžkou techniku drží uprostřed a levou stranu nechává jakoby nechráněnou. Nepřítel netuší, že Deff Krawla jako vrak jen vypadá a nevěnuje jí tak dostatečnou pozornost. Mariňáci skáčou na špek a jmou se likvidovat falešnou hrozbu v podobě plechovek, zatímco malá elitní skupinka jde zaskočit nic netušící scouty. Uprostřed se valí těžká technika s cílem zničit opevněné pozice protitankových zbraní. Plán funguje dokonale i když to znamená, že z killa kan zbývá jen jediná a i ostatní jednotky utrpěli těžké ztráty. Šaman společně s ostatními groty se vrhá na nebohé průzkumníky a nebýt toho, že posádka Deff Krawly byla nedočkavá po nějákém tom zářezu na hlavni, tak vlajku i ukořistí. Takhle po scoutech zbývá jen hromádka kouřícího masa a něco, co kdyby bývalo hrdě vlající zástavou. Trofej je ztracena, marína ustupuje a groti zase jednou přežili aby mohli bojovat další den.

Další super hra, i když tentokrát se to trošku vleklo a končili jsme tak už druhým kolem. Takže i když jsem vlajkonoše vyzabíjel, samotnou vlajku jsem ukořistit nestil. Takže o výsledku rozhodují killpointy, které jsou díky jednomu zbabělému mariňákovi úplně na stejo. Tedy další remíza.

Hra pátá: Potan

Ultramariňáckou vlajku se ukořistit nepodařilo, ale opodál vlaje na přistávací ploše další velice pěkná zástava. Má to ale jeden zásadní háček. Stroje se k ní nemůžou dostat a když se tam konečně vydrápou groti, tak zjišťují, že čelí palácové gardě samotného Císaře. Co ti tady chtějí? Naštěstí vypadají stejně překvapeně jako zelenokožci, kteří se naštěstí rychle vzpamatují a začínají do imperiálců pálit co to dá. Skupinka Sester Ticha stojící opodál byla vlnou olova smetena, od zlatých zbrojí se ale střela neškodně odráží. Jedinou škodu byl schopen způsobit jen pilot bombardéru a to jenom proto, že ani Adeptus Custodes neustojí přímí zásah bombou. Tím ale veškeré úspěchy končí a blýskaví zmetci frézují co se dá. Do toho ještě odněkud vynoří párek v černém oděných chlapíků, a než se groti stačí vzpamatovat už jich moc nezbývá. Jedinou světlou stránkou je, že jednoho z nich šeredně pokousala squiga. Co zbylo dává se na ústup a tak grotstvo tak i nadále zůstává bez vlajky.

Útěchou budiž, že mezitím na opačném konci planety uštědřil impériu drtivou porážku sám Abaddon a tak se i Custodes musí spakovat a planetu opustit.

Když Potan zjisti, že spolu hrajeme, rovnou se mě zeptal, jestli do toho chci jít, když to stejně nemá smysl. Oba máme sice hezké “fluffy” listy, ale ten jeho je prostě lepší – což tak nějak odpovídá, přecejenom elita impéria by od bandy grotů dostat nakopáno neměl. O nějakou výhru tu ovšem nejde a vzdávat bez boje se nehodlám. Takže wipe. Ale tak na poslední hru akce super, navíc jsme se alespoň mohli jít v klidu sbalit.

Závěrem

Dál už toho moc není co říct, balím věci, pomáhám uklízet stoly a piju poslední pivo. Co se vyhlašování výsledků týče, rozdávají se medaile za první tři místa v každé frakci (Impérium, Chaos, emzáci) a i když hrajících xenos hráčů zbylo jen pět, nemám se svým výsledkem naději se umístit. Kde se ale tradičně umisťuji je soutěž o nejhezčí armádu, byť tentokrát na druhém místě, protože moje hromada šrotu se tomu, co se svými dark eldary udělal Zumikito nemůže rovnat. Na medaili a bagetu to ale pořád stačí.

Za mě byl Magor Rift rozhodně naprosto úžasná akce, děkuji organizátorům a protihráčům za super zážitek a těším se příště!