Elitní lovci démonů podlehli přesile

Svatá Inkvizice dostala hlášku, že se na třetím pardubickém turnaji v Kill Teamu vyskytnou i nějací ilegální démoni. Vyslala proto na místo úderný tým Grey Knigtů, aby oznámení prověřil a případně zasáhl. Tým moc démonů nepotkal, ale paseku nadělal pořádnou.

Turnaj v Tolarii se hrál na 100 bodů bez komandérů. Moji noví Grey Knights mají výběr jednotek velmi jednoduchý – do boje mohou nasadit jen jeden typ mariňáka v power armouru, a to ještě pěkně drahého. Čili můj Kill Team čítá pět pěkně drahých skleněných kanónů.

GK Justicar s Force Halberd – leader

GK Gunner s Psycanonnem – specialita Heavy

Grey Knight s Nemesis Falchions – specialita Combat

Grey Knight s Nemesis Falchions – specialita Comms

Grey Knight s Nemesis Falchions

A to je všechno. Pět modelů, víc ani ťuk. Ono se to zdá málo, ale každý Grey Knight má na ruce přidělaný Storm Bolter (čili Rapid Fire 2 zbraň, co do 12ti palců vyrobí čtyři výstřely). V Aréně, kde si modely prakticky počítají chlupy v nose, to byla skoro automatická kadence.

Falchiony mají proto, že přidávají jeden útok navíc. Zvažoval jsem ještě variantu s halapartnami, které dávají +1 do síly, mínus na AP mají stejný a D3 woundů také, ale převážil názor z Internetu, že jsou falchiony lepší. Tak jsem do tří hodin ráno před turnajem barvil svítivý efekt na falchionech, abych sice kombil, ale měl to alespoň full paint

A kromě toho jsou všichni Grey Knighti psykeři, co umějí Psybolt. Psybolt je kouzlo na 5+ (na dvou kostkách), které do 12ti palců (v případě Grey Knightů) nadělí Mortal Wound, na které je i invul krátký.

Říkám si, Boží! Pět psykerů… pět psykerů… většina protivníků nemá vlastního čaroděje, aby mi moje kouzla zkoušel zrušit. Jenže pravidla pro psychickou fázi jasně říkají, že si mohu vybrat jen JEDNOHO psykera a s ním kouzlit. Žádný spam.

Rázem se elita z Titanu stává dost průměrnou frakcí, protože kromě standardního power armoru 3+ nemají Grey Knighti přístup k nějakým zlepšovákům obrany (jako Death Watch v podobě Stormshiledů s 3+ invulem apod.). Čili stačí potkat pár maníků s plasmami, aby moji hrdinní bijci démonů šli bez protestů šňupat warp dust.

V Aréně malou skupinku Grey Knightů bolí nejen smrt každého modelu, ale dokonce i každý špatný pohyb. Jak je jich málo, jen horko těžko se rozlézají po mapě a skórují víc objectivů jak soupeř. Přesto se jim nevedlo špatně. Když totiž soupeře zabijete, nemá pak jak zabírat. To je logické, ne?

1. hra proti Tau – Vesmírní komunisté málem nevyšli z místnosti

„To chargnem, ne?“

Soupeř má 13, slovy třináct modelů. Čtyři Pathfindery, dva s ukrutnou sniper puškou, která hravě probije i Power Armor, jednu velkou dronu s rotačákem a hromadnu malých létajících talířků – čtyři jsou tuším střelecké, zbytek štítový.

Stojíme proti sobě a koukáme na sebe skrz prázdnou a dost krátkou chodbou. Z našich deploy místností vedou dveře doleva i doprava a tam už se nacházejí body k držení.

Vtipný moment č. 1 – drony nemají keyword Infantry, pročež nemohou otvírat dveře. Soupeře to trochu vyvede z míry, naštěstí tam má pathfindery, z nichž se rázem stanou dveřníci.

Než mi dojde, že v Aréně nejde tak moc o zabíjení modelů jako o skórování bodů, zařvu „Krleš! A vyběhnu na Chrge proti droně s cílem jich na sebe nabalit co nejvíc.

Vtipný moment č. 2 – Tau mají kolektivní Owerwatch. Do šesti palců od modelu, na nějž je útočeno, si mohou vystřelit všichni ostatní. Včetně ukrutné sniperky.

Říkám si, že to nějak dopadne. A dopadlo, protože soupeř se přesně tou sniperkou trefil a pak už to bylo jen na 2+, aby Grey Knightem vymaloval stěny chodby narudo.

„Nechargnete!“

Zbytek týmu si zteč rozmyslí a vtrhne do chodeb raději zabírat body. Jenže je jich ukrutně málo, mrtvý bojový specialista strašlivě chybí, a soupeř se svými dronami pohodlně rozleze po celém bojišti, hlavně tam, kam na něj prostě nemohu nijak dostat a vesele si tam farmí body. Ještě štěstí, že jich za hlavní misi může dostat jen maximálně 9, ale i tak mu to stačí, abych těžce prohrál.

Krom toho umí soupeř velmi slušně házet pětky a šestky na kostkách, což se mu hodí zejména při hodech na Feel no Pain (neboli po našem Fuck the Pain) na štítových dronech, kterými zachraňuje život nejednomu modelu Tau.

Z prohry si ale odnáším velmi cenné ponaučení, že elitní bojovníci a ochrana lidstva před nejstrašlivějším nepřítelem z Warpu musejí hrát kurva opatrně.

2. hra proti Gardě – Co je ve válečném umění nejdůležitější? Přesila.

Už, když mi soupeř oznamoval, že hraje Gardu, bylo mi jasné, že bude mít aspoň dvojnásobek modelů co já, a nemýlím se. Má jich zase třináct.

Dva plamenomety, plasmu, meltu, sniperku a zbytek tvoří odvážní muži s maskáčích s laserovými ukazovátky.

Zase musíme držet objectivy, z karet si vybírám zabíjení specialistů (bod za každého) a bounty huntera (z každé mrtvoly vypadne žeton, když jej seberu, dostanu bod), do třetice, pokud zabiju model v close combatu, dostanu bod. Ideální kombinace.

Nejhorší na světě jsou gardisté. Vlezou vám všude.

Stojíme proti sobě v nejvzdálenějších bodech obdélníku. V prvním kole Garda zařve „Huňá muf!“ a rázem je rozlezlá v každém koutku herní plochy. Držím tak třetinu území, co zůstala za zavřenými dveřmi. Nechce se mi ven, ale musím. Jenže to dělám opatrně, i když tým rozdělím na dvě části, držím je blízko u sebe, aby se mohli navzájem podpořit v případě potřeby.

Když vykouknu, strašlivě moc při mně stojí štěstí na kostkách. Co trefím, to na Injury Roll také zabiju (teď zase hážu pětky, šestky já a je to sakra znát). Po dvě kola redukuji gardu tak usilovně, že se mi podaří vyrovnat naše síly a pak soupeře téměř wipnout. Hodně pomáhá i psybolt, který sešlu každé kolo a po něm zůstane vždy jeden mrtvý gardista.

Soupeři se naopak krutě nedaří a když už mu nechám něco, co by na mě mohlo vystřelit, tak to buď netrefí, nebo to savnu.

Dočistíme, co jde. A je to.

Druhé kolo sice proteču na body přes objecitvy, protože jich soupeř drží víc jak já, ale pak jej vyženu z pozic a zaberu je já. Krásně si tu spravuje chuť Combat specialista, který vesele Charguje jednoho gardistu za druhým a Falchiony je porcuje na jemné nudličky. A sbírá tak body za kartičku s příhodným názvem Cut Apart.

S drtivou výhrou přecházím do třetí hry.

3. hra Adeptus Mechanicus – And they have a plan, vlastně We have a plan

Soupeř má tuším tři (čtyři) Skitarii Rangery a tři (čtyři) velké robozabijáky Sicarians, jednoho s pětivýstřelovou pistolí, zbylé se zbraněmi na blízko. Podstatné ale je, že robozaijáci jsou na velkých bejzkách, čili jakmile vlezou do chodby, už kolem nich nic neprojde. Což dost zamrzí, protože dveře můžete otevřít na začátku nebo konci svého pohybu (nikoliv advancu) a pak váš pohyb končí.

Rozdělím, rozstřílím a rozeberu. To by mi šlo.

Znovu hraju na bojišti, kde stojíme proti sobě v otevřené chodbě ale tentokrát mi to nevadí. Z legrace zkusím charge Combat spacialistou. Nedoběhnu, ale to nevadí. Jako Cylon mám totiž plán.

Zbytek kill teamu naběhne do levé části bojiště, soupeř se rozprchne vlevo i vpravo. V místnosti zůstanou jen dva dveřníci. Jeden z nich je i Ledaer. Můj Combat Specialista je od něj nějakých 10 palců, ale je to psyker a ubohý Skitarii je tak nejbližší viditelný model k mému pskyerovi…

Cylonský plán vyšel, soupeř je od prvního kola bez Leadera. A abych to neprotahoval, tak od druhého kola se můj Grey Knight usídlí soupeři v Deployi, aby tak plnil kartičku Recon Sweep (bod za každé kolo, co je můj model v nepřátelském deployi).

Levou stranu bojiště ve třetím kole ovládnu. Pobiju všechny soupeřovy modely, až mu zůstanou jen dva robozabijáci na pravé straně komplexu. Ti se ale nemohou hnout, protože drží objectivy a generují body. Na nejkratší cestě ke mně navíc číhá Combat Specialista. Já si tak vesele farmím body a mám jich víc jak soupeř.

Vyhrávám.

4. hra Thousand Sons – Něco se skrývá za dveřmi!

Kill team vede Aspirin Sorceror (první psyker za celý den), dva nebo tři mariňáci s Warpflamerem (hnusná kruťárna, co louská power armor jak nic), zbytek týmu tvoří Tzaangoři se zbraněmi nablízko. Jeden z nich je leader. Tzaagngoři jsou démoni! Juhůůůů, první démoni za turnaj, proti nim mám přehozy na wound v close sombatu a Psybolt jim automaticky dává D3 mortal woundů místo jednoho.

Soupeř vyhraje iniciativu, otevře dveře do místnosti uprostřed sálu, kde také trůní klíčový objectiv. Zbylé dva jsou jakoby na „našich stranách“ bojiště, a tedy snadno zajistitelné. Všem je jasné, že o ten středový bude mela.

Ve výsledku mi v prvním kole těsně před mými dveřmi stojí Aspirin, dva Rubric marines s plamenomety a Tzaangor. Já tam mohu poslat většinu Grey Knigtů. Mám dvě možnosti, buď dveře otevřu, strašně se postřílíme a hra do půlhodiny skončí s výhrou toho, kdo to líp naháže.

Nebo budu opatrně taktizovat a zkusím to uhrát jinak.

„Myslíš, že vědí, že tu jsme?“ „Zkus zaklepat.“

Kdybych věděl, že se soupeř spletl a na zteč poslal Tzaangora Leadera místo obyčejného trouby, nemusím si patnáct minut propočítávat, kdo kam vystřelí a jakou má šanci na smrt a rovnou tam vletím. Místo toho zvolím opatrnější řešení, rozlezu se do chodeb, dva Grey Knighty pošlu do útoku, dva hlídají dveře (a hlídají objectiv) a leader úplně vzadu drží druhý bod. Jenže soupeř má tři a skóruje i kartičku, že pokud má na středu víc modelů jak já, bere bod.

V pravé chodbě mi umře Comms a soupeři Tzaangor. Šibujeme modely, já stahuji útok a vše posílám do středové místnosti, ale už je pozdě. Teču na body každé kolo víc a víc. Snažím se něco nabrat přes Bounty Huntera a Attrition (musí mi umřít méně modelů jak soupeři a mám bod), ale stejně prohrávám.

Rubric Marines jsou prostě skvělí, jejich plamenomety budí zasloužený respekt a navíc mají přístup k Tzaangorům, kteří jsou levní a účinní. Nemluvě o jejich schopnostech a taktikách.