Rozhovor s Ramsesem, vítězem U10

1. Čau Radku, nejprve bych ti chtěl pogratulovat k vítězství v druhém ročníku Ulrikovy desítky. A rád bych se tě hned zeptal, co pro tebe takovéto vítězství znamená? Bereš to, alespoň trochu prestižně, anebo je to jen takové hezké plus k tomu, že sis chodil zahrát?

Děkuju! Vlastně bych měl přiznat, že to letos bylo o té prestiži. Prostě jsem chtěl dokázat, že tu 40k trochu umím hrát, a odnést si pohár pro vítěze série (hezky bude sedět k poháru za vítězství v sérii Černého Rytíře, tuším za rok 2013… letí to).

Přiznejme si, že Ulrikova desítka (U10) není právě obřím mezinárodním turnajem, obvykle se této akce účastní 20 lidí a jedná se o jednodenní záležitost, tj. stihnou se odehrát jen tři hry. Vyhrát turnaj v těchto podmínkách tak zase nemusí nutně znamenat, že člověk byl lepší než někteří soupeři, se kterými se prostě jenom nepotkal. Jeden turnaj tak můžeš vyhrát i v podstatě náhodou – vyšlo ti párování, klíčové hody kostkou…. Utěšuju se ale, že ta konzistence umístění by snad něco dokazovat mohla.

Na příští rok tedy nastoupím jako první mezi rovnými!

Organizátor (nalevo) předává vítězi (ten druhý) cenu.

2. Věděl jsi hned od začátku, že chceš tentokrát jet v celé sérii na vítězství, nebo sis chodil jen zahrát a teprve v momentě, kdy jsi po nějaké době vedl tabulku, sis řekl, že teď už to teda zkusíš?

Mým cílem od začátku série bylo, vyhrát ji. Loni jsem spoustu turnajů z různých důvodů vynechal, navíc jsem se se svojí armádou (Space Marines) teprve učil. Torapu tak loňský ročník vyhrál zcela zaslouženě, se svými Eldary nás byl schopen roznést všechny.

Koncem roku 2018 jsem ale už měl pocit, že konečně začínám té armádě trochu rozumět, že znám její silné a slabé stránky, že už mám konečně dostatečně nahráno. Do toho přišla Chapter Approved 2018 a při každoročním balancu cen některé moje jednotky dostaly zásadní upgrade (Dreadnaught, páteř mojí armády, zlevnil o 20 pts!)

Do nového roku jsem tak nastoupil s vysokými ambicemi, dobrou armádou s jasným plánem a vysoce motivován.

3. Tím, že si měl spolu s Qicklym jako jediný plnou účast na turnaji, musel jsi řešit nějaké problémy, abys mohl někdy přijít? Nebo ti to vždy v pohodě vycházelo, byl jsi vždy zdravý atd.?

Prostě to vždycky vyšlo. Netrefil jsi se při plánování termínů do mojí dovolené, do různých rodinných akcí, oslav, návštěv strýčků a tetiček, ani do doby nemoci. Měl jsem štěstí!

Ještě dodám – každý má občas krizi, den před turnajem se mu prostě nechce a raději by dělal něco úplně jiného. To je, myslím si, normální. Tím ale, že na tvé turnaje se přihlašuje dostatečně předem (a není to tak úplně spontánní rozhodnutí, jestli člověk dorazí nebo ne), tak mi to dodalo trochu disciplíny. Přeci jsem jednou přihlášen, organizátor se mnou počítá, zabral jsem místo někomu jinému, kdo by třeba chtěl přijít, kdyby bylo volné místo…

Kdybys ty turnaje pořádal stylem, že prostě hraje prvních 20 lidí, kteří v ten den dorazí, bůhví, jak by to bylo s mojí docházkou!

4. Většinu turnajů si odehrál s hodně podobnou armádou založenou na Space Marine (Salamanders) Dreadnaughtech. Byla to tvoje vlastní myšlenka tato armáda? Anebo ses někde inspiroval na netu, či někde jinde?

Hrál jsem samozřejmě i jiné armády (minimálně dvakrát jsem provětral Imperial Knights armádu, jednou jsem se rozhodl potrápit soupeře eldarským leteckým cirkusem a vytáhnul jsem 4 letadla). V drtivé většině případů jsem ale opravdu hrál svoji Howling Griffons armádu.

Ona vůbec ta historie této armády je zajímavá. Začátkem 8. edice 40k jsem prohlásil, že hraní Eldarů už bylo dost a že v této edici prostě budu hrát „tu nejobyčejnější armádu“, Space Marines. Měl jsem v té době dost modelů z velkých krabic, které GW vydalo pro 30k (moji Tartaros Terminátoři jsou dodnes s železnou pravidelností nasazováni do každé přátelské hry). Původní starter set 8. edice (který jsem koupil, protože v něm byl velký rulebook – stejně bych ho pořizoval, tak proč nepřiplatit nějaké peníze a dostat za to hromadu modelů?) mě zásobil Intercessory a Hellblastery. K tomu jsem dokoupil tři Dreadnaughty, protože se mi jejich design velice líbí (za směšnou cenu 150,- Kč / kus, jednalo se o zjednodušené modely z prastaré Assault on Black Reach krabice, které jsem si složitě upravoval).

První verze té armády tak byla úplně odlišná od toho, kam jsem se s ní časem posunul. Hrával jsem původně několik jednotek Devastátorů a Hellblasterů, hrál jsem v souladu s fluffem svoji armádu jako Ultramarines successors. Časem ale většina lidí na U10 začala akceptovat, že na turnajích se hraje chapter tactics ne podle toho, jak máš armádu nabarvenou, ale podle toho, jak se ti to herně zrovna hodí. Já navíc nechtěl hrát obvyklé Ultramarines strategie té doby (buď Roboute Guilliman uprostřed obrovské gunline, nebo hromada pěšáků s relikovou standardou uprostřed), protože vedly k trochu nudné hře – všechny své modely dávám do kupy k sobě, pokud možno se nehýbu a střílím.

Jednoho dne mě napadlo, že tehdejší chapter tactics Salamanders (každá jednotka má přesně 1 free reroll na hit ve střelbě, na wound ve střelbě, na hit v CC, na wound v CC) je vlastně extrémně dobrá pro modely, které mají velice málo velice dobrých útoků – ve střelbě i v CC. A který model by tak mohl těžit nejvíce? No přeci – můj oblíbený Dreadnaught, který má dva výstřely z Lascannonu a Fistu!

V této konfiguraci jsem měl něco na dálku, něco na blízko (ani jedno tedy ne nijak přehnaně efektivně, ale to je Space Marines armáda; v angličtině je pro to krásné spojení jack-of-all-trades). Mohl jsem své modely rozházet po celé deployment zóně, najednou jsem nebyl závislý na aurách, které mariňákům zajišťují přehozy na hit nebo na wound.

Začalo to tedy jako jednoduchý nápad, který jsem postupně promýšlel dál a dál. Když mám na všem v podstatě přehozy zadarmo, k čemu potřebuju velitelské aury kapitána a poručíka? Pryč s nimi, to mi dává možnost zkoušet hrát Librariany a Techmariňáka. Když mám takto tři Dreadnaughty, je to docela dost palebné síly na nepřátelská vozidla (ne v absolutních číslech, ale v konzistenci – je to palba extrémně přesná a účinná). Tak potřebuji něco na nepřátelskou pěchotu, co nejvíce střelby – a vida, Redemptor Dreadnaught s dual gatlingy se úplně nabízí! Stejně tak Repulsor, který doplní moji armádu o další 2 výstřely z Lascannonu, další dual gatlingy a ještě mi umožní schovat a transportovat menší jednotku Hellblasterů, kteří budou účinní na nepřátelskou těžkou pěchotu nebo na lehčí stroje.

Prostě, ta armáda se ve finále složila sama, inspiraci na internetu jsem neměl. Hrál jsem to takto cca půl roku, než jsem zjistil, že kdesi v USA jeden turnaj vyhrál podobný koncept armády, Salamanders Dreadnaughti s Lascannony na vozidla, protipěchotně tam ale měl onen hráč Deathwatch spojence s tunou Stormbolterů.

Jakmile vyšel Iron Hands supplement, bylo o dalším osudu armády rozhodnuto. Pro ty Dreadnaughty je strašně důležité, mít možnost hýbat se bez postihu na přesnost střelby. Vyhovují jim reliky, stratagemy… Posunulo to tu armádu na úplně novou úroveň.

5. Na většině turnajů jsi neměl problém skončit minimálně v první pětce. Byla nějaká armáda, které ses bál, že ji někdo přinese a bude proti tobě dobrá (ale nakonec se tam nikde neobjevila)?

Ano, bál jsem se Ynnari (než jim vyšel nový Index ve White Dwarfu a dostali takový nerf, že se z něj už nikdy nevzpamatovali). Než tuto armádu GW nerfovalo, byl to úplně jasný vládce 40k metagame.

Tady v ČR je hrával Torapu, trochu překvapivě jsem ho ale s Ynnari myslím nestihl potkat (s výjimkou prvního výukového „turnaje“, který jsi uspořádal hned po vydání 8e). Jediný, kdo ji tak proti mně aktivně hrál, byl Golio.

Obecně pak mám respekt ze všeho, co hraje Goran. Poté, co jsem viděl jeho Chaos Daemons armádu, jsem začal svoje Space Marines upravovat tak, aby obstáli při vzájemném zápase (zařadil jsem Infiltrátory na obranu proti deep striku, zařadil jsem Librariana, protože Null Zone na vypnutí těch otravných invulnerable savů je naprosto klíčová). Samozřejmě jsem ho pak dva turnaje nepotkal, tak jsem se zase vrátil k původnímu konceptu s levnějšími troopami (Scouts) – a vida, samozřejmě ihned Goran a opět jsem byl sežrán démony.

6. Vítězství v této sérii turnajů přeci jen zajišťuje nějaký kredit v herní komunitě. Přemýšlel jsi o tom, že bys zkusil přihlášku do ETC týmu?

V žádném případě. ETC mě nikdy nelákalo, odmítl jsem již dvě nebo tři nabídky do týmu.

Nejde ani tak o to, že týmová hra je výrazně odlišná od tzv. singlu, ani o to, že vnitřně nesouhlasím s některými restrikcemi, které se na ETC uplatňují (jako zákaz Forge World modelů, zákaz pravidel z GW indexu apod.)

Jde primárně o to, že 40k pro mě znamená zábavu a odpočinek, relaxaci a trochu toho zdravého soutěžení. Pokud bych chtěl uspět v hyperkompetitivním prostředí ETC, vyžadovalo by to zejména tréninky, pořád a pořád dokola. Tréninky proti těm nejsilnějším současným armádám, podle ETC misí a rulespacku, pořád a pořád. Najednou je to usilovná dřina, skutečná práce.

Myslím, že by mě to ubíjelo a že by mi to tu hru ve finále znechutilo. Užívám si, že na U10 se střídají formáty, že je potřeba vymýšlet různé armády, na různé body a s různými omezeními. Udržuje mi to tu hru pořád svěží, novou, neokoukanou.

Aby to nevyznělo negativně – členům ETC týmu (jak minulým, přítomným, tak i budoucím) přeju hodně štěstí. Je to velká dřina, hrát na hyperkompetitivní úrovni. Není to úplně pro mě.

7. Tentokrát byla v cenách pro vítěze i možnost si vybrat nějakou cenu od Gamemat.eu. Ty jsi si konkrétně vybral: https://www.gamemat.eu/tereny-a-scenerie/predbarvene-tereny-z-resinu/badlands-set.html Byla i toto zvýšená motivace? A jak jsi vlastně s terény naložil?

Nechci, aby to působilo nepatřičně (za ten terén od Gamemat.eu jsem opravdu vděčný!), ale mnohem větší cenu pro mě osobně měla trofej pro vítěze než ty další ceny.

Kredit se utratí za modely nebo za modelářské potřeby – za dva za tři roky GW zase vydá nějaké nové modely, které budu (samozřejmě strašlivě nutně) potřebovat, a ty, které si teď za vyhraný kredit koupím, uložím do poličky. Terén se časem stane samozřejmostí, jen kulisou k dalším a dalším bitvám. Ale ten pohár… Ten pohár bude už navždycky reprezentovat fakt, že letos jsem zažil opravdu úspěšný 40k rok.

Ale k tvojí otázce – ten terén bude primárně určen pro mé domácí Age of Sigmar bojiště. Vlastním Chaos Dwarf (nebo správně Legion of Azgorh) armádu, která bude mít podstavce udělané právě tak, aby na toto bojiště ladila!

8. Ulrikova desítka je známa svým specifickým bodováním a točením propozic armád. Jak moc jsi tyto věci a další specifika turnaje bral v potaz při stavbě armád?

Maximálně. Stavění rosterů na turnaje mě velice baví, jsem schopen nad ideálním rosterem přemýšlet i hodiny (na nadcházející vánoční turnaj dvojic jsem v BattleScribe neustále přepisoval roster – ono se to nezdá, ale je to šíleně času, pořád zvažovat všechny možnosti, kde vzít pár posledních bodů, co si můžu dovolit seškrtat a co určitě chci hrát…)

Budou povoleny Lords of War jednotky bez omezení? Určitě se najde někdo s třemi knechty, je třeba s tím počítat. Jsou tyto jednotky zcela zakázané? Bude třeba brát více protipěchotní palby. Je povolený Forge World? Ideálně přemýšlím, co za neobvyklou jednotku bych mohl nasadit.

9. Máš v plánu další sérii obhájit svoje vítězství?

Určitě ne. Pokud to půjde, rád bych měl stále 100% účast. Ale ta Dreadnaught farma, kterou jsem letos hrával tak často, už začíná být trochu ohraná. Je to koncept, který velice dobře funguje, ale už je zase na čase začít pomalu testovat něco nového.

Třeba bych mohl odehrát pár turnajů podle Ultramarines supplementu. Bude to vyžadovat úplně jiné složení armády, tak jsem zatím vytáhnul z krabic Aggressory a postavil první jednotku. Ale mám v hlavě i úplně jiný, zbrusu nový koncept mariňácké armády podle úplně jiného supplementu, který bych zkusil realizovat… Nechte se překvapit!

A tohle experimentování mě určitě bude stát pěkných pár bodů do finální tabulky, takže… Raději si nedělám žádné naděje, ne na příští rok.

10. Máš něco, co bys ještě rád dodal?

Ano, velké poděkování. Jednak celému Ogřímu doupěti, že podporuje 40k komunitu a zajišťuje nám herní zázemí. Tobě, že jsi se zhostil organizace celé této taškařice. A všem svým soupeřům – byli jste celý rok úžasní a všech si vás vážím. Letos jsem opravdu s nikým neměl problém, všechny hry probíhaly úplně v pohodě, často jsem se u toho dost nasmál a když jsem nadával, tak jenom na své kostky.

Dnes už 40k hraju skoro výlučně na tvých turnajích, protože volného času je málo, a když už i nějaký volný čas je, tak sladit se s volným časem svých kamarádů z okolí je… obtížné. Tvoje turnaje mi tak dávají možnost být v kontaktu s lidmi, se kterými sdílím svůj koníček, a které mám (povětšinou) rád.

Díky, pánové.