Český portál o wargamingu

Nejnovější příspěvky


/ 0

Reporty

Grey Knighti vzdorovali na Prague Open maximálně do čtvrtého kola

25.2.2020

V druhé polovině února se v Praze uskutečnila největší wargamingová událost v České republice. Pod společným názvem Prague Open se jednom z pražských hotelů sešlo téměř 400 hráčů z tuzemska i zahraničí, aby dva dny hráli turnaj v Age of Sigmar, Warhammer: Underworlds, Kill Teamu, Blood Bowlu a Warhammeru 40 000. „Hemr“ se hrál ve dvou variantách – single a týmy o pěti hráčích. Všechny turnaje byly plně obsazené.

Chtěl jsem jet jen na single, abych to mohl kazit jen sám sobě, jenže se rozhoupu moc pozdě. Následně se přidám do budějovického týmu, jimž opadl pátý hráč. Moji Grey Knighti jim nevadili. Bohužel, velký update pravidel z knihy Ritual of Damned vyjde moc pozdě, takže jej nemohu pro stavu armády použít. Nic jiného nemám ani hrát neumím, takže tam jedu s vědomím toho, že každá hra bude ve stylu: „Do něčeho se zakousni, nemám lubrikant.“

Při párování by mě ale mohli použít alespoň jako oběť pro něco fakt zlého, co by jinak sežralo naše jiné, důležitější armády.

Taková pěkná, kapesní armádka…

Postavím předrituální kombo, které se skládá ze dvou batalionů. Grey Knighti žerou Command Pointy jak vzteklí a tohle je způsob, jak dostat na stůl 13 CPček a zároveň 6 troop – 3 pětice Strike Squad, 3 pětice terminátorů. K tou přidám kapitána, co prodlužuje dostřel kouzel, Grandmastera na přehoz jedniček, knihovníka a Draiga. Vtipné je, že tento ultimátní superbijec s 3+ invulem se nejvíce osvědčuje jako support, protože do šesti palců přehazuje všechny missnuté hody na hit. Proto doprovází trojici Dreadnoughtů s lascanony a raketomety. Zbytek armády doplňuje pět Purgátorů, kteří mají Psilencer (6 výstřelů silou 4, D3 woundů dokáže divy). V elitách mám Apatykáře – je to model v termoprádle, co deepstrikem může zabrat osamělý bod, umí kouzlit a když náhodou zvedne jednu termosku, jen líp. Poslední model Brotherhood Ancient nese greyknightí relicu Banner of Purifing Flame – vlajka sama přidává útok navíc do 6 palců a jako relica háže D6 mortal woundů místo klasického 1 za kouzlo Rites of Banishement.

V týmu máme ještě Iron Handy, Tau, Imperial Knighty a AdMech.

Naše listy i armády soupeřů

Přijedeme v pátek, ubytujeme se (v pokoji nejde vypnout topení) a jdeme ladit formu do hospody. Ráno je sice krušné, ale snídaně v ceně pokoje probere. Moje angličtina je sice na úrovni třetí třídy základní školy, ale s protihráčem si docela rozumíme. Taky vypadá, že ve dvě ráno ještě zpíval největší šlágry Morčat na útěku.

1. kolo – Fix Bayonets!

Postupně si Grey Knighti mění strany, já se nakonec uhnízdil v koutě naproti mému deployi.

Tyhle Rusy (nakonec skončili třetí) předchází nepěkná pověst, ale zrovna můj protivník Arsenij je docela v pohodě. Hraje na první pohled divný, ale v praxi velmi efektivní Chaos.

Základ je 20 noise marines s blastmastery (ono to sice je jen zbraň se silou 4), ale trefuje to na trojky (když zakouzlí Presience, tak dokonce na dvojky) s přehozem jedniček a je to 60 výstřelů za kolo. K tomu je tam 10 termosek s combiboltery a 3 Obliterátoři jako hlavní části armády. To podporují Dark Apostle a kouzelníci krčící se za armádou a okolo toho se motá pár space mariňáků a kultistů. A kdyby bylo třeba, v Deep Striku číhá 15 Warptalonů, na které při chargi nejde dělat Overwatch.

Jakožto největší expert na potírání kouzel se do toho pustím s tím, že bez support kouzel bych to mohl zvládnout. Jenže to bych se musel dostat do „dostřelu“ rušení. (Kam mě pochopitelně nepustí).

V deepstriku nechám Kladivo – 5 termitů se dvěma kladivy a halapartnami, kapitánem a vlajkou. Dohromady tato bomba umí chargovat s přehozem díky kapitánově warlord traitu first of Fray a pod vlajkou s +1 útokem tahle miniaturní deathstara vygeneruje obrovské množství D3 útoků. Pro jistotu na orbitu nechám i druhou pětici terminátorů a apatykáře, abych mohl v druhém kole zatlačit na méně chráněné křídlo.

Začínám, rozprostřu se po stole, Dreadi nemají lepší cíl, tak zkouším načechrat jednotku termitů, ale umřou jen dva, protože soupeř umí házet sejvy. Chuť si spravím na jednotce kultistů a za ně skóruji First strike.

Soupeř vyleze blobem chaosáků kupředu. Začne přestřelka, ale první kolo jsme ještě daleko od sebe, abychom na sebe dostřelili, tak se jen tak pozicujeme.

Ve druhém kole před Noise marine vrhnu kladvio. Ouha, soupeř hraje stratagem, že mě donutí přistát 12 palců od něj a ne 9, jak jsem zvyklý. Tak zkusím ještě jednu vyfikundaci, ale to je pomocí kouzla Gate of Infinity teleportovat aspoň termosky na původních 9 palců od nepřítele, ale pochopitelně to nehodím ještě si dám peril (s přehozem). Když tak nad tím teď přemýšlím, tak ten Owerwatch by mě taky bolel, i kdybych nakrásně těch 9 na kostkách hodil.

Abych to zkrátil, hra má už pak velmi rychlý spád. Noisáci totálně semelou moje pravé křídlo, kde prostě rozstřílejí úplně vše, na co kouknou. Pro mě je to vlastně super, protože tím nechává na pokoji moje levé křídlo, kde úspěšně přežívají dvě strike squady a jedny termosky, zabírají objectiv a úspěšně plní kartičky. Zkusí mě ztama sice vyhnat warptalony, ale ti tam spadnou a i s přehozem nehodí devítku na charge. Pak se jej zeptám: „To jsou démoni, viď?“

A už se jen krutě usmívám, jak do nich sypu 3 Mortaly od jednotky za Rites of Banishement. Zbytek během kola ustřílím.

Končíme akorát ve čtvrtém kole, kdy ideálně na konci battle roundu už nemáme začínat nové kolo. Spočítáme to na 4:16 pro něj. I tak jsem uhrál druhý nejlepší výsledek u našeho týmu. Rusové nás přejedou jak Rudá armáda.

2. hra – Poland Sword

Hraní 200+ modelů má řadu nevýhod, třeba 200+ modelů…

Párování nás pošle na Poláky. Když párujeme, v uších mi stále zní (nevím proč) Sabatoni. Dostanu na starosti opět chaos, tentokrát postavený na mase, ale skutečně MASE kultistů. Jdu do toho s doporučením: „Nějak to ustřílej.“

Bartoš hraje Abadona, cca 200 kultistů s autoguny, kupu nurglingů, lorda na jumpacku, Daemon prince a Sorcerera. To je všechno. Jeho list je naprosto, totálně, nemilosrdně prostý. Je jich prostě moc.

Grey Knighti si natáhnou křidýlka, procvičí paže a hupnou do té masy kultistů šipku. Jsem ale idiot a strašlivě se bojím „střelby“, kterou by kultisti mohli díky přehozům od Abadona vytvořit. Schovávám se a pak třeba strike squady nemohou od prvního kola střílet přes bolter discipline plných 20 výstřelů za kolo. I když nevím, zda by mi to pomohlo.

Střílím do valící se masy vším, mlátím do toho vším. Jenže ve druhém kole mě totálně, ale übertotálně zradí kostky. Tři mariňáci jsou v boji s asi miliardou kultis(pohyb přes WarpTime je sviňa). Ale pohoda. Útoky pažbou jen lechtají a tu masu těl rozhrnuji halapartnami. Pak mariňáci zkusí zakouzlit Rites of Banishement. Sice to je jen 1 mortal, ale tedy jeden mrtvý kultista navíc je prostě vždycky OK. Hodím peril. Přehoz. Stále Peril. Za kolik? Pochopitelně že za tři. Díky tomu už gazilion kultistů není v boji, takže může provést Overwatch na chargující termosky z Kladiva.

O kus dál to samé – peril, za dva. Dread to zkusí taky, nepřítel je už tak blízko, že s ním ani nekouzlím Astral Aim, aby ignoroval LOS, ale čaruje Rites. Dá si peril a dá si za 3. To kolo si sám zabiju víc modelů než soupeř.

Na konci třetího to začínám kontrolovat. Masa kultistů slábne. Povinně si zabiju Daemon Prince, protože přišel moc blízko a od Grey Knightů, kteří s ním přežili boj se ozve: „Ty si démon, viď?“

Jenže tři kola má Bartoš na to, aby sosal body za objectivy a hrál kartičky.

Při dobírání nových kartiček může soupeř kouknout na tři a jednu z nich vrátit na spodek balíčku. S železnou pravidelnosti táhnu dvě neužitečné a jednu dobrou, kterou mi soupeř pravidelně vrací pryč, takže toho moc neuhraju. A pak se cloknu na hodinách a skončí to čistou nulou.

3. hra – leháro

Jeden tým pro nemoc dropnul, takže jsme liší. Jsme na tom po druhé hře tak bídně, že dostaneme Bye. Díky tomu lurkuji po herně, fotím, natáčím a koukám, jak to hrajou „profíci“.

Tady pak je několik málo fotek, cos e podařilo vyfotit.

4. hra – Belarus & Friends

Last stand of Caldor Draigo

Na čtvrtou hru dostaneme Bělorusy a mě napárují proti Dark Eldarům. Jeho list byl takovým reprezentativním vzorkem toho nejlepšího, co Deldaři aktuálně umí – pět raiderů s Dark Lancy, uvnitř kabalite warioři s dark lancy a disintegratory, jeden raider obývá velení – Sucubus, Archon, Drazhar a Sslyth. Zbytek vojska tvoří motorky, Wytches ve Venomech, v zádu to kryje Ravager a nad tím lítá Voidraven.

Pěkně nabarvená armáda, fajn soupeř, co si člověk může přát.

Pochopitelně nevyhraju roll-off, tak si zalezu do každého krytého prostoru, který mi můj deploy nabídne a se slovy: „Koukej, jak hodím šestku na seize.“ Hodím šestku na Seize a začínám.

Opatrně vykouknu z krytu. Dreadi splní účel a rozstřelí raider s kabality. Purgatoři mají dostřel na motorky. Zahraju na ně ještě za 2 CP stratagem, aby jejich Psilencery měly profil S5 AP-1 a pak hodím tak strašnou čočku, že motorkám udělám jeden DMG.

Soupeř vylítne a začne do mě střílet. Z Purgátorů zbyde jeden. Umře Dread a jedna parta termosek, co hlídala objectiv (s kouzlem Sanctuary mají profil 2+/4+), což už by mohlo něco vydržet. A taky vydrželo, protože zůstal jeden termit.

Moje druhé kolo je totální odměna za všechny failnuté hody v celém turnaji. Spadne kladivo z deepstriku, charguje motorky. Sukces! Druzí termiti spadnou soupeři do deploye, vystřílí jedny Wyches v ruině a chargnou ravager. Sukces!

V boji termity vymlátí motorky i ravager. Najednou sedím na čtyřech objectivech, splním všechny tři kartičky na stole a mám větší board presence než soupeř. Chvíli.

Deldaři se do mě pustí, začnou střílet jako vzteklí a grey Knighti rapidně ubývá. Do kladiva chargne Drazhar a spol. Soupeř udělá chybu, jako první bojuje v jiném boji, čili mi umožní zahrát strategem, že si po první soupeřově chargi bouchnu já. Tak si bouchnu, ale Drazhar to přežije. Zatracený invuly a Feel no Painy! Pak mě prostě smaže.

Když se blížíme ke konci třetího kola, zbývá nám nějakých pět minut před limitem „Nezačínat nové kolo.“ Hlavou mi běží myšlenky, že kdybych to „maličko zdržel“, nepůjdeme do čtvrtého kola a já uhraju výrazně víc, než při wipu, který mi dost jasně hrozí.

Pak se mi někde vzadu v hlavě ozve hlas: „Nebuď čůrák.“ Tak toho slow playe rovnou nechám, ostatně nevím, jak bych to s tak málo modely dělal, a jdeme do čtvrtého kola dvě a půl minuty před limitem.

Zahraju poslední karty, rozlezu se po objectivech a předávám kolo. Soupeř zastřelí vše, co není v boji, ale v posledním close combatu zůstane Draigo a dva mariňáci ve Strike Squadě. Tam konečně zabiju Drazhara (sice mi to nepomůže, ale pocit zadostiučinění je prostě fajn) a pak tam je ještě Archon. Warlord. Ucítím VP za Slay the Warlord, tak do něj nasypu všechno. Poslední dvě rány soupeř neusejvuje (má totiž 2+ invul než to poprvé nehodí).

Nakonec to skončí 2:18, ale jen proto, že to poslední kolo měl soupeř volné ruce na plnění karet a objectivů. Kdybychom to utli o kolo dřív, inu, to by skoro byla remíza. Ale to je ten rozdíl mezi imaginárními body ve hře s panáčky a bejt za kreténa.

5. hra – Tvargle

Když vás maže takováhle nádhera, ani to nevadí 😉

Poslední hra a konečně Češi (s hostujícím Slovákem). Párování je z naší strany už opravdu vlažné, takže než řeknu: „Nedávejte mě proti knechtům“, stojím proti Knechtům. Ale co, Knight jako Knight, ne?

Nat má čistorkrevný IKčkový list – třikrát Knight Cruaser (jeden z nich opravdu skvostně namalovaný), dva Armigeři a poctivých „Rusty 17“ – batalion Skitarii se dvěma engine seery.

Začínám, tak se rozestavím na kraj deploye, musím přeběhnout kousek volného prostoru a tam jsou už objectivy a hlavně LOS bloky.

Soupeř seizne iniciativu.

Do něčeho se zakousni…“ znáte to, ne?

Naštěstí se soupeř deploynul docela dozadu, takže nemá ideální dostřel, ale stejně mi zlikviduje všechno, co není v krytu. Na oplátku zabiju aspoň jednoho Armigera a druhého silně pocuchám. Ve druhém kole spadnu s kladivem, ale nedocharguju ani s přehozem. A soupeř mě ve svém kole čistí jako mopem. Ve druhém kole mi sejme většinu vojska, ve třetím už mám jen tři modely. To už hravě dobije, takže ve čtyři odpoledne máme hotovo a já můžu balit.

Výsledky

Neuhrál jsem zhola nic. Ale zahrál jsem si čtyři naprosto parádní hry s fajn soupeři. Za sebe musím říci, že to je ideální výsledek.

Náš tým nakonec ani není poslední, tedy značka ideál a příště znovu a s lepší armádou.

Komentáře

Zatím nejsou žádné komentáře.