Nahlédněte do historie světa Malifaux

Vítejte v Malifaux.

Malifaux není součástí našeho světa. Leží na druhé straně Velké trhliny a je to město obývané lidmi i obludami. Často se však od sebe nedají ani rozeznat. Skutečná historie tohoto místa se ztratila ve víru věků. Možná je pravda pohřbena v legendách vyprávěných místními obyvateli, ale v současné době musí postačit lidské záznamy.

1787 – Rok trhliny

Magie nás opustila. To bylo jasnější každým dalším rokem. Mnoho lidí přicházelo s různými teoriemi. Mnozí věřili v přírodní cyklus, že magie na čas zmizela a zase se vrátí. Jiní se obávali, že navždy vyprchala. Mystici a léčitelé zjistili, že nejsou schopni nahlédnout do vláken osudu ani léčit nemocné. Velcí čarodějové dokázali vykouzlit jen titěrné jiskřičky moci.

Akademické síně naplnily vášnivé diskuse. Byla naše společnost na magii závislá příliš? Není to všechno nakonec pro lidstvo dobře? Zatímco největší mozky lidstva válčily perem a slovy, nemocnější kouzelníci se měli k činu.

Přišli ze všech koutů světa. Čarodějové, černokněžníci, věštci a kouzelníci – všichni přišli hledat nový zdroj magie. Jen hrstka lidí měla jakous takous představu, jak objevit svět mimo naší existenci, ale tyto dvě reality odděloval jen slabý závoj…

…a všechny závoje mohou být strženy.

Shromáždění kouzelníci se sešli při zoufalé a ušlechtilé ukázce moci. Vztyčili provizorní město, jehož ulice tvořily linie složitých run. Povolali všechny lidi schopné používat magii, vítáni byli i ti s minimálním nadáním. Vycvičili každého, aby se stal součástí velkého kouzla, které by zpět na Zemi přineslo magii.

Když se největší mozky shodly, že je čas, povolaly celé město na místa. Ulice se hemžily čaroději a každý se připravoval být součástí největšího kouzla kdy seslaného. Kouzlo mělo vyléčit planetu a vrátit magii vděčným národům Země.

Zkáza byla neslýchaná. Z nižších čarodějů proudem moci a bolesti vyrval životní sílu. Město bylo pryč a zůstala jen obludná rozeklaná díra v prostoru.

Přeživší ji nazvali Velká trhlina či Velké pomezí. Byl to průchod do jiného světa osvětleného cizím sluncem. Mezi šrámem v naší realitě a ranou roztrženou na druhé straně leželo temné prázdno. Za tuto novou zem bylo prolito mnoho krve, proto neprodleně skrz trhlinu začaly proudit první průzkumné výpravy.

Na druhé straně nalezli město. Jeho rysy byly známé i podivné zároveň, jako by tu byly nahromaděny a promíchány všechny metropole lidské historie. Nad ulicemi se tyčily budovy tvořené povědomými architektonickými prvky, avšak nezvyklými a pokřivenými, s neznámým písmem vyrytým do zdí či namalovaným na dveřích. Slunce bylo v poledne jasnější, ale za soumraku a úsvitu temnější. V noci stín pohlcoval matné osvětlení poskytované dvěma měsíci.

Ani po týdnech hledání průzkumníci nenašli ani známku života. Jakoby obyvatelé tohoto místa prostě zmizeli. Skupina badatelů z Voynichova institutu dokázala přeložit mnoho podivných znaků. Většinou to byla prostá znamení označující budovy jako domov krejčího, kováře či jiného řemeslníka. Některé byly podivné. Co byl „chirurg smrti“ nebo „mechanický magikus“? Jedna věc však byla jistá. Město mělo jméno.
Malifaux.

1788 až 1796 – 1 až 9 post foris

Po půl roce byla trhlina otevřena veřejnosti. Desítky prospektorů začali kutat v kopcích a nalezli první dušekam – zářící kámen sálající magickou mocí a obsahující prchavý zdroj magie. Tento klenot vrátil kouzelníkům jejich starou magii a někteří tvrdili, že i víc. Okamžitě se rozběhl prosperující obchod a v Malifaux začala těžba dušekamů ve velkém. Poptávka čarodějů byla veliká.

Kolem trhliny vyrostlo nové město. Prosperující středisko přilákalo nespočet kouzelníků a jejich rodin. Celé obyvatelstvo se přemístilo na dohled k trhlině v realitě. Život pokračoval a město vzkvétalo. Magie byla zachráněna.

1797 – 10 post foris

Přišla nejdrsnější zima za deset let, co se lidé poprvé usídlili v Malifaux. Lidé se choulili v teple hostinců a domovů pálíce vše, co mohlo zažehnat hněv prosincových nocí. Každé ráno se z ulic odklízely zmrzlé mrtvoly a soumrak s sebou přinášel strach a zoufalství.
Město zasáhla silná bouře. Trhlina se začala třást. Kamenný oblouk vyrobený nejlepšími kameníky se začal chvět a praskat. Na Zemi někteří svědci mluvili o zvucích velké bitvy nesoucích se skrz Trhlinu.

A pak se trhlina začala zmenšovat. Brzy se stala nepřekročitelnou a ti, kdož se o to pokusili, odmrštily chladné závany vichru. Divotvůrci na Zemi se zoufale snažili Trhlinu stabilizovat, ale bylo to marné. Téměř tuna dušekamů shořela na uhel v marné snaze zastavit kolaps portálu.

Zdivo velkého oblouku se rozpadlo a zřítilo. Zoufalý křik lidí z druhé strany trhliny zněl celý večer až do dalšího rána. Když vyšlo slunce, zvuky utichly. Puklina mezi světy byla velká stěží pro člověka. Čarodějové na Zemi se shromáždili kolem trhliny. Dávno už ztratili naději, že ji udrží otevřenou. Nepochybovali, že obyvatelé Malifaux byli navěky chyceni v cizím světě. Pak trhlinou prolétlo tělo a s odporným žuchnutím dopadlo k jejich nohám. Na jeho trupu bylo vyryto jediné slovo:

„Naše.“

Trhlina velkého pomezí byla ještě chvíli nehybná, a pak s hlasitým zakvílením zmizela do nicoty. Malifaux více nebylo.

1798 až 1814 – 11 až 26 post foris

Zemi zasáhl šok. Malifaux – bezedná nádoba magie byla najednou pryč. Ztráta zasáhla každý kout Země. Zdroj dušekamů zmizel a ty se náhle staly tím nejvzácnějším, co lidstvo kdy znalo. Ihned se však našli tací, kteří v náhlém nedostatku, spatřili obrovskou příležitost. Všechny dušekamy byly shromážděny v zásobárnách a jakékoliv jejich použití, které bylo považováno za nedůležité, bylo okamžitě zastaveno. To zahrnovalo i jakékoliv lékařské použití. Vlády začaly zabavovat dušekamy pro národní dobro.

Nejprve se zdálo, že budou podepsány různé smlouvy a obchodní dohody a vlády světových mocností zabrání katastrofě. Avšak rozhovory umlkly, diplomaté opustili ambasády a na hranicích se nahromadili vojáci. Válka o dušekamy byla nevyhnutelná.

Tak začala Válka střelného prachu, kterou lidstvo vedlo šavlemi a mušketami. Mezi liniemi střelců a útoky jízdy kouzelníci pobíjeli celé čety, nebo sváděli souboje mezi sebou. V armádách některých států stáli dokonce velcí bojoví roboti, jejich soupeři odpověděli vojskem nemrtvých.

Když se prach usadil, bylo jasné, že se svět změnil. Zůstal totiž jediný vítěz: Cech.

1897 – 110 post foris

Sto let po katastrofálním uzavření Velké trhliny, někteří říkají, že to bylo na minutu přesně, se průchod mezi oběma světy znovu otevřel. Hranice portálu okamžitě obklopily tisíce vojáků, ale ani po měsíci se z průchodu nevyvalila žádná invazní armádě. Cech tedy vyslal silně vyzbrojené expediční vojsko skrz.

Město na druhé straně bylo prázdné a stejně tajuplně nehybné, jako když do něj před stoletím vstoupili první kouzelníci. Známky bojů však byly čerstvé, jakoby století stará bitva skončila jen před pár okamžiky. Nikde však nezůstali padlí. Při prvním rozkvětu proudily do Malifaux davy lidí, a přesto tu nebyla žádná těla.

Když se průzkumníci v pořádku vrátili, Cech rychle zabezpečil Malifaux. Mělo to však hořkou příchuť. Město totiž představovalo velké bohatství a příležitosti, ale i vážné nebezpečí. Cech se obrátil na světové mocnosti. Protože stále hrozilo, že se Trhlina náhle uzavře, jak se už jednou stalo, poskytli jednotlivé státy pracovní sílu složenou hlavně z trestanců a „postradatelných“ obyvatel. Do Malifaux se vydali také chudí kouzelníci a zoufalci s vidinou nového začátku.

Uprostřed prázdného města vyrašilo nové. Cech jasně vymezil jeho hranice a rozdělil lidské sídlo do pásem s různými stupni ochrany. Některá byla dobře chráněná a kontrolovaná, jinde se hlídky objevovaly jen zřídka. Nejnebezpečnější (podle Cechu) části byly zcela odděleny. První slumy vznikly téměř přes noc, jak se lidé usadili co nejblíže ochrany Cechu. Z okolních stromů vznikly první domy. Nová zástavba připomínala spíš městečko v prérii než kvetoucí metropoli.

Malifaux však rostlo a prospívalo. Staří nepřátelé však o sobě dali brzo vědět. Nezrození, pokřivený výsměch lidství, napadali neopatrné ze stínů. Městem pronikala temná magie a nocí kráčeli nemrtví.

Přítomnost: 1902 – 115 post foris

Uplynulo pět let od znovuotevření Velké trhliny a osídlené města, v němž se Cech ustanovil jako suverénní vládce. Nebyl však jediným mocným hráčem.

Horníci, montéři a dělníci se spojili, aby bojovali za svá práva a lepší mzdu. Někteří však tvrdí, že toto hnutí podporují, ba přímo organizují Arkanisté, což je podle Cechu skupina kouzelnických teroristů. Na pozice Cechu ustavičně útočí Nezrození a jeho bojovníkům se přes úpornou snahu nedaří vymýtit ani vytrvalé Oživovače. Jak město roste, narůstají i počty mrtvých. Do Malifaux si našly cestu také žoldnéřské organizace nabízející své služby nejvyšší nabídce nebo jednající podle vlastních pravidel. Do jejich řad se ve velkých houfech přidávají zločinci i zoufalci.

Uprostřed toho největšího zmatku přilétla kometa. Někteří tvrdí, že ji přilákala magie, jiní namítají, že naopak magii přinesla. Tak či onak všichni obyvatelé Malifaux byli navždycky změněni.

A co hůř, Gremlini – malí, zákeřní obyvatelé bažin sousedící s městem – přestali být jen přehlíženými škůdci. Stali se organizovanější, vražednější a chtivější. Spor s nimi začíná přerůstat z občasných šarvátek do otevřené války proti lidem. Cech také nedávno odhalili důkazy o existenci další zločinecké organizace, která si říká Deset hromů. Jejich úmysly zatím nejsou jasné, ale už svojí existencí představují vážnou hrobu pro Cech.

V Malifaux dnes není bezpečno. Všichni jeho obyvatelé se shodnou na jediném:

Stávají se zlé věci.

Přeložil Hornedrat