Battlereport VLT – Ramses

napsal Ramses

Dobrá, je čas využít dovolené (kterou jsem si moudře vzal na poturnajové vzpamatování se) k napsání reportu z právě skončené akce – Velmi Letní Turnaj (aneb Katcher & Potan Cup 2) :

Po pár měsících proběhla další (jak tomu Katcher říká) punková 40k akce, která zahrnovala přátelské prostředí, neobvyklé mise, nadstandardní občerstvení a – mimo jiné – se jednalo o první 40k turnaj s vlastním bazénem pro účastníky !

Opět se jednalo o turnaj trojic.

Náš tým (zvaný též M.R.D. – nehledejte v tom žádnou vulgaritu, prostě Meshuggah, Ramses, Diablo) mě opět pověřil tím, abych byl hlavním útočníkem a se svými Eldary drtil nepřátele a naslouchal nářku jejich žen… No, však to znáte.

Oproti GTTT jsou tyhle akce méně vyhraněně kompetitivní, ale to dle mého názoru v žádném případě neznamená, že se nejedná o turnaj. Katcher se vyjádřil jasně, armády mohou být tvrdé, ale fér. Veden tímto zadáním jsem armádu postavil ze tří detachmentů, kterými byli Wraith Host, Aspect Host a Dark Eldar Allies.

Tvrdým jádrem armády byly tedy tři jednotky Wraithguard, Wraithknight a dvě jednotky Warp Spiderů. Za toto bych se nemusel stydět ani na GTTT. Zjemněno to bylo tím, že žádné Wraithguardy alespoň neměly D-Scythes (klidně bych i vzal jedny Wraithblades, ale holt nemám), byl tam Wraithlord (kdo ho kdy viděl, za poslední tři roky?) a Wraithknight downgradoval své primární dalekonosné D zbraně na „pouhé“ 3x S6 AP2 placky (ano, přitáhl jsem Suncannon – a opět, většina protihráčů se mě ptala, co to vůbec umí, že s touto zbraní mojí obludu nikdy neviděli). Armáda tedy opravdu tuhá (až tak, že jsem v soutěži o prase turnaje dosáhl na druhé místo, lol), ale fér. Proti opravdové turnajové armádě bych dlouho nevydržel.

Na turnaj dorazilo 20 účastníků, a dalších 13 jich bohužel v krátké době před turnajem účast odřeklo. Změny na poslední chvíli způsobily, že organizátoři museli dost improvizovat, ale dle mého názoru to zvládli dost dobře.

První den jsme byli tedy překvapeni tím, že náš tým nově nadraftoval Pepsina a Prcka (tímto oba dva zdravím, dělali jste nám čest!). Vedle White Scars armády s Warhound Titánem (by Diablo) a nějaké nekroní pavoučí reinkarnační farmy (by Meshuggah) nám tedy přibyl Ravenwing (by Pepsin) a inkviziční mix (by Prcek).

Kolo první – Tuky (Imperial Fists)

Preliminary Bombardment! Po deployi proběhlo bombardování celého bojiště, při kterém zemřeli tři soupeřovi Scouti na zásah z menší artilérie a moje Wave Serpenta málem dostala zásah D plackou, omfg. Naštěstí, kostky stály při mě.

Nějak přežívám úvodní salvu ze dvou jednotek Imperial Fists, které vyskákaly z Drop Podů, a další salvu Devastátorů a Centurionů zakopaných v ruinách na druhé straně stolu. Obě Wave Serpenty s Wraithguardou mají poslední hull point, Wraithknight to má za 1 (soupeř po první salvě jeho směrem pochopil, že rolí Wraithknighta je pouze odvádět palbu od mých osattních jednotek – celkově mu za celou hru zabil jenom tři Scouty, dva Devastátory a v CC rozšlehal Stormravenu, kterou mu soupeř úmyslně představil).

Sám pak mažu obě drzé jednotky mariňáků vším, co mám na stole, ještě vydržím jedno kolo (velmi snadné díky tomu, že soupeři nepřijdou rezervy, na střelbu hází čočku, co trefí, to nedokáže woundovat nebo penetrovat, já pak hážu prakticky všechny savy, co mám). Pak už přichází masivně všechny moje rezervy (jaký protiklad k tomu, že Tuky ne a ne dostat na stůl svoji Stormravenu s Lysandrem, partou Terminátorů a Ironclad Dreadnaughtem). A div div že nedávám wipe.

Když pak Tukymu konečně přichází letecká podpora, je už příliš, příliš pozdě. Lysander a Ironclad Dreadnaught sice okamžitě ovládají jednu polovinu bojiště, ale na celkové situaci to už nic nemění.

20:0

Druhé kolo – Davex (Mechanicum undivided)

Po prvním kole (to bylo jen rozehřívací) začíná v šílenostech přituhovat. Deploy je „Combat Drop“ z HH4 (v zásadě, mám tři zóny, kam mi dopadly jednotky, které mají velikost kruhu o poloměru 6″ a které mi po určení přesného místa scatterují 2d6″; soupeř má deployment všude, kde ho nemám já). Mise byla Strategic Raid mission – Diversion Strike (v zásadě boj o jeden objektiv, na konci každého kola dostává 1 VP ten hráč, který ho kontroluje) a používaly se Operational Reserves (Defender musí mít půlku armády v rezervách, rezervy mu přichází na 5+, šance na jejich příchod se mu ale zvedá s každým VP, který Attacker získá, o +1; každá zabitá jednotka se mu pak okamžitě respawnuje v rezervách).

Tohle bylo dost šílené a je to jediná mise, kde se opravdu nepovedlo skloubit jinak zajímavý deploy a zajímavou misi. Díky tomu, že se použilo pravidlo pro Operational Reserves, měl Attacker v prvním kole velkou převahu na stole, navíc byl deployován většinou doprostřed stolu, takže i pomalejší jednotky s menším dostřelem se dostaly ihned do boje. Výsledek byl, že Attacker zdecimoval Defendera (což o to), jenže mobilní armády pak pokračovaly tím, že úplně zablokovaly tu část stolu, ze které měly Defenderovy chodit posily a konec.

Tj., tuto misi se bohužel některým hráčům (včetně mě) povedlo breaknout. Pro příště, super nápad, ale trošičku jinak. A bude to perfektní. Na těch stolech, kde nedošlo k výše uvedenému, to totiž fungovalo velice hezky – a zatímco já se svým soupeřem jsme na začátku hry jen koukli na stůl a dohodli jsme jeho čestnou porážku 16:4 (když jsme pak scénář cvičně sehráli, dal bych mu s přehledem 20:0), tak třeba Meshuggah se svými Necrony jakožto Defender svedl opravdu těžkou a úžasnou bitvu, které jsem chvíli přihlížel. Snažil se jak blázen dostat se k bodu, který Attacker zabral, což se asi nedařilo tak, jak si představoval, ale jeho soupeř byl zase frustrován neustále se rodícími Necrony. Super bitva!

Conga line!

Třetí kolo – Honza (Orks)

Bojiště halí mlha, deploy je „slepý“! Tj. tajně si rozepisujeme, ve které části deployment zóny začíná ten který model, super. Mise je pak Headhunting (HH4). Já jsem lovec, soupeř je kořist – vybral 4 charaktery, které jsem měl sejmout. Naneštěstí vybral Warbosse, Painboye a Noba, kteří byli všichni členy jedné jednotky…

Long story short, sice mi ukradl iniciativu, což mě dost rozhodilo a málem mě to stálo hru, ale řekněme poněkud netradiční orkská taktika (greenskinz jako by se nemohli rozhodnout, jestli jít všichni masivně dopředu, nebo schovat své charaktery, které jsem měl ulovit, a zbytkem armády mě jen zdržovat) mi to dost usnadnila.

Když mi pak před hlavně, přímo doprostřed stolu, skočila soupeřova megajednotka se třemi ze čtyř charakterů, které jsem měl ulovit, a do toho mi na Maelstrom of War přišly karty Kingslayer (sejmi Warlorda!) a Assassination (sejmi soupeřovy charaktery!) bylo to jasné, ta hra prostě chtěl, abych tu jednotku zničil. Ignore zbytku armády a mých cca 1600 pts Eldarů poslalo vše, co mělo, co Warbosse a spol. Téměř to stačilo – Warboss přežil (jako jediný model). Wraithknight ho tedy musel nabrat a zašlápnout.

20:0

To byl tedy první den, zahráli jsme si týmovou hru proti všem třem ostatním týmům. Pepsin a Prcek nám statečně sekundovali a (nevědíc, jak že to vlastně bude s finálním hodnocením a že Katcher & Potan budou počítat separátně výsledky opravdu pouze pro ty původní tříčlenné týmy) snažili jsme se je poctivě párovat tak, aby všichni (i oni dva) nahráli co nejvíc bodů.

Druhý den se pak již hra rozpadla do střetnutí individuálně určených hráčů (ale stále byly sčítány výsledky celého týmu).

Kuk!

Čtvrté kolo – Robin (Champions of Fenris + White Scars Librarian Conclave)

Byl jsem napárován proti praseti turnaje Robin tam měl deathstaru složenou z konklávy a Rune Priestů na vlcích (such surprise!) a k tomu nějaký 30k super-heavy tank s megablastou S10 AP2 Ignores Cover zbraní. Tfuj.

Tohle byla nejkratší hra ze všech. Robin začíná nahazovat kouzla na pěti Librarianech, pětkrát Telepatii. Samozřejmě, jde si pro Invisibilitu, jak jinak. No, jeho pět kouzelníků není schopno hodit pětku, lol. Když pak ještě jeho Rune Priesti zkouší na Biomancii nahodit Endurance (rovněž hod „5“), znovu si jí nehodí.

Bez všech posilovacích obranných kouzel je to na jeho rychlý wipe, oba to víme. Robin ale prohlásí, že to chce odehrát, a mě to nakonec trvá celých 5 kol, než ho konečně dorazím.

Všechna čest a smekám, že Robin si ten pohár hořkosti opravdu vypil, že měl celou tu hru dobrou náladu a ještě se mnou vtipkoval, dělal heroické charge se svými Space Wolfy a vůbec to vzal jako správný bojovník Fenrisu. Tohle nedokáže každý, vážím si toho!

20:0

Už to začínná  vypadat nezastavitelně, tak organizátoři se podívají na rostery, poklábosí s námi účastníky a jsem napárován proti jiným Eldarům.

Páté kolo – Torapu (Eldar Corsairs + Eldar + Dark Eldar)

Ta armáda nebyla tak silná, rozhodně ne. Byla velmi neobvyklá a byl to úžasný glasscannon slepenec bez téměř jakýchkoliv strojů – mé Wraithguardy smutně koukali na šest jednotek Scourges, jedny Swooping Hawky, nějaké korzáry… Všechno to mělo křídla, lol.

Torapu začíná, nic moc se neděje, pak mu v druhém kole přijdou rezervy. Z ničeho nic jsme v těžkém obležení všeho možného, všechno je to malé, lehké, ale po zuby ozbrojené. Zoufale hasím problémy teď tady, teď tam, a soupeř je opravdu blízko tomu, dát mi nemilosrdný wipe. Rozhodně nejtěžší hra za celý turnaj, nejlepší soupeř (sorry Robine, ty jsi nedostal možnost se předvést).

Celou hru nakonec rozhodne to, že Robin má smůlu v klíčových hodech – jeho Balestrike korzáři (desítka korzárů, vybavená deseti Dark Lancemi, která je díky Jet Packům dokonce i Relentless, není z 20 výstřelů, které pošle na Wraithknighta, dát víc, než 3 Woundy; klasicky každou salvou osmkrát trefil, ale jen dvakrát woundoval). Kdyby mi ho sundal, dostal jsem wipe (už bych neměl, jak ho zastavit). Takhle jsem ho tuším nakonec sám dal, v posledním (šestém) kole.

20:0

Obhájili jsme vítězství z minula! Pomýšlíme na hattrick a těšíme se na podzimní Velmi Retro Turnaj (aneb Katcher & Potan Cup 3)!!!

Zlatý team

Nakonec to bylo velmi, velmi těsné, protože až po poslední hře jsme se dozvěděli, že body se počítají pro každý původní tříčlenný tým zvlášť, a protože některé týmy se nedostavily v plném počtu (třeba právě Pepsin a Prcek), tak se celkový bodový zisk týmu za celý turnaj dělí počtem jeho aktivních hráčů.

Pepsin a Prcek, naši věrní spolubojovníci, tak vlastně jeli (aniž bychom o tom věděli) celou dobu sami na sebe a nakonec jsme je předběhli o jeden jediný (!!!) bod! Uffffffff!!!!

Ale zase, takto na to lze alespoň nahlížet tak, že náš tým vlastně obsadil první dvě (!) místa