Historie her, 2. část

Ne každý angličtinou vládne…

Druhá část článku o historii a vývoji her. Tentokráte 19. stol. až  současnost.

Článek je převzatý  z webu CMON, originál naleznete zde – https://cmon.com/news/cmon-feature-friday-a-history-of-games-part-two

Do češtiny přeložil Jakub „Zion“ Hejda, kterému tímto děkujeme.

V minulém článku jsme se podívali na některé ze starověkých her. Archeologové objevili hry datující se 5000 let do historie a dokázali, že jejich hraní bylo důležitou součástí naší kultury po celou dobu našich dějin. V tomto článku se podíváme na některé hry, které nás dovedly k současnému „zlatému věku“ hraní.

Než v polovině devadesátých let minulého století došlo k invazi euroher a titulů jako Carcassonne a Osadníci z Katanu, stalo se něco obdobného zhruba o 150 let dříve. V polovině 19. století byla většina her, které se hrály v severní Americe, dovezena z Anglie. Protože cena tisku klesla a hry se staly snadno dostupnými, byly oblíbenou zábavou viktoriánců salónní hry. Mnoho těchto her souviselo s kartami, například Bridge a Srdce, ale poprvé se také objevily deskové hry, ze kterých vznikly modernější hry.

Deskové hry viktoriánského období odrážely to, co společnost vnímala jako důležité, cílem hry proto často bylo získat jistou úroveň ctnosti anebo splnit šlechetný skutek. Zřídka používaly kostky, kvůli jejich nechvalnému spojení s hazardem.

Hry jako Společenský had vycházely ze starších egyptských pravidel. Šlo o závodní hru s políčky dobra nebo ctnosti, která těm, kdo na ně vstoupili, umožnila postoupit dále, a zla či nemorálnosti, která je posílala zpět. Jedná se o mechaniku v dnešní době známou jako Klouzačky (nebo Hadi) a žebříky.

V roce 1860, po úžasném úspěchu Kostkované hry života, přeměnil Milton Bradley svou litografickou firmu ve vydavatelství deskových her. V této hře chodí hráči po desce a vyhýbají se polím neslušného chování a snaží se nasbírat body konáním dobrých skutků. Nakonec se hra stala známá jako Hra ŽIVOTA, ale původní deska a prosté figurky byly na hony vzdálené složité mapě a rodinným autíčkům dnešní podoby.

Jednou z prvních masově vyráběných her na světě byl Dům stěstí. Hráči se pohybovali po trase 67 políček s různými křesťanskými zásadami a neřestmi, na která buď chtěli vstoupit, nebo se jim vyhnout. Cílem je dostat se do domu štěstí uprostřed desky. Původně vznikla v Evropě kolem roku 1800 a vytištěna byla poprvé ve Spojených státech W. & S. B. Ivesovými v roce 1843. Bratři Parkerovi hru znovu vydali v roce 1894. Dům štěstí byl asi nejúspěšnější hrou své doby, ale s koncem 19. století se začala veřejnost zajímat spíš o více soutěžní hry než ty založené na zásadách a ctnostech.

Samozřejmě, jednou z nejúspěšnějších kapitalistických her všech dob jsou Monopoly. Netvrdím, že zrovna vy jste někdo, kdo by převrátil stůl, ale pokud ano, pravděpodobně k tomu došlo při hraní této hry. Ironií je, že byla původně vyvinuta v roce 1903 antimonopolistkou Elizabeth Maggie Phillips pro vysvětlení jedné daňové teorie. Doufala, že přesvědčí lidi o skrytém zlu koncentrovaných monopolů vlastnictví půdy. Pod jménem Hra na domácího prošla do roku 1932 různými úpravami a vylepšeními. Tehdy si Charles Darrow poprvé zahrál Hru na domácího a získal inspiraci pro vytvoření své vlastní verze. V roce 1933 začali Bratři Parkerovi prodávat hru nazvanou Monopoly, založenou na Darrowově verzi Hry na domácího. S podobou hry byl Darrow tak spjatý, že netrvalo dlouho a byl označován za jediného tvůrce toho, co dnes známe jako Monopoly. Hra, která začala jako pokus poukázat na problémy spojené s korporátní hamižností, byla lehce pozměněna a stala se jednou z nejoceňovanějších deskových her historie se zcela opačným poselstvím.

V příštích dekádách byly vydány zásadní tituly jako Clue nebo RISK. Před rozšířením televize a dlouho před videohrami zůstávaly deskové hry mimořádně oblíbené. S příchodem 50. a 60. let začaly být deskové hry vnímány více jako zábava pro děti. Hry jako Past na myš, Operace a KerPlunk se staly ohromným úspěchem. Licencované hry založené na čemkoliv od Flashe Gordona přes Nancy Drew po The Beatles se vydávaly neuvěřitelným tempem a děti na ně čekaly s otevřenou náručí.

V 70. letech se začaly objevovat první arkádové herny a se začátkem 80. let již byly videohry velký byznys. Odvětví deskových her zažívalo velmi chudá léta a někteří se domnívali, že to bude jejich konec. V tomto období produkovali vydavatelé méně her, ale konkurence videoher dala vzniknout zajímavým titulům. V roce 1979 vyšlo Zastavte zloděje a byla to jedna z prvních her, která využívala elektronický systém. Hráči používali elektronický snímač zločinu a pokoušeli se na herní ploše vystopovat zločince. Temná věž vyšla v roce 1981 a dále pracovala s myšlenkou elektroniky ve hrách. Součástí Věže byl displej zobrazující různé obrázky, čísla a tvořivé zvuky.

Navzdory konkurenci videoher, televize a filmů vyšly v 80. letech některé úžasné a zásadní tituly včetně Can’t Stop, Osa & Spojenci, Triviální pronásledování, Ohnivý ostrov a HeroQuest.

S příchodem 90. let se objevily i známky počínající Euro invaze. Dr. Reiner Knizia přispěl Moderním uměním a Medici. Na scéně se objevily hry jako Formula D, Manhattan nebo El Grande. To vše vedlo k vydání Osadníků z Katanu a zbytek už znáte. A od té doby herní hobby roste, po celém světě se pořádají setkání hráčů, denně se objevují nové tituly a jména jejich tvůrců známe stejně dobře jako jména přátel.

Nelze říci, jak dlouho bude tento zlatý věk trvat. Nedávný zájem o stolní hraní lze připsat digitální únavě, kterou si odnášíme z našeho všedního života, ve srovnání s jinými koníčky relativní dostupnost a všechny ty úžasné lidské vztahy a sociální výhody, které toto hraní přináší. Stolní hry během staletí lidských dějin zažily své vzestupy i pády, ale hraní je součástí toho, kým jsme, a bude tomu tak, dokud najdeme pár kamínků, kterými dokážeme hodit.