Mocný dreadbot nezašlápl jedinou fregatu

Pražský lodičkový turnaj se kvapem blíží, takže bylo třeba otestovat propozice. Hrát budeme na velkých stolech 6×4 stopy s flotilami na 1500 bodů. V propozicích budou vřele doporučení velcí Dreadnought Battle Roboti (alias dreadboti). Právě je a také nový systém bodování jsme protáhli žárem bitvy, aby nám vše fungovalo, jak má.

Když stavím svoji flotilu, seznám jeden velký nedostatek. Chci testovat hru dreadboty a já jej doma nemám! Rovnou objednávám, ale to je mi prd platné. Zahájím tedy nouzový projekt zvaný Potěmkinův megazord.

Najdu si první barevný obrázek japonského dreadbota, jenže jak velký jej mám vytisknout? Nemůžu čekat, až by mi někdo doma změřil výšku toho svého modelu a rozměry jeho podstavce. Povolávám na pomoc matematiku. Znám jediný údaj – výrobce se chlubí, že na výšku má japonský dreadbot 145 milimetrů. Připlácnu na monitor pravítko a změřím rozměry robota i s podstavcem na obrázku. Trojčlenko, konej svoji povinnost!

Obrázek s relativně správnými rozměry vytisknu jednou normálně a jednou zrcadlově překlopený, aby byl Potěmkinův megazord hezký z obou stran. Nalepím na karton a je to. Netrefil jsem to asi o centimetr, což rychle spraví nůžky.

Ani to není poznat, že?

Plníme rachejtle

Když jsem náhražku vyráběl, hlavou mi běžely myšlenky, jaký list postavit. Aniž bych tušil, že Filip postaví flotilu založenou převážně na jednom typu zbraně, já udělám totéž. Prajzové mají tesly, Japonci mají rakety. Hodně raket. Rakety krom dalekého dostřelu mají úžasnou vlastnost, že na rozdíl od děl, jim zranění nesnižuje počet kostek, kterými hází na zásah.

Svůj operační svaz nazývám Čínský nový rok.

Před mojí flotilou se hrdě brodí Ayakashi (Dreadnought Battle Robot). Jak to nejde vyslovit, překřtím jej nejprve na Arašída a poté ještě intimněji na debila, ale o tom později. Ochranný štít má nejen on sám, ale dokonce jej také do osmi palců rozdává ostatním.

Vyměním mu ruce a kvůli další dvojici raket obětuji fakt stylovou naginatu. Takhle má Arašíd dvojici výmetnic raket na zádech, dvojici na rukou a v hubě ještě dvojici těžkých plamenometů. Prostě husťák.

Zbytek flotily tvoří:

1x Kaijû (Heavy Battleship) těžká bitevní loď, co hodně snese a dost dobře střílí, i rakety.

3x Tanuki (Armoured Cruiser) – to samé, jen v menším vydání. Obrněná loď s výdrží i hustou palebnou silou (a raketami)

3x Tanuki (Armoured Cruiser) – to samé, viz výše

2x Nakatsu (Light Cruiser) – takový lehký křižníček na lov malých lodí (hlavně pomocí raket)

4x Yurgi (Destroyer) – ehm… malá loď, co se ježí raketami, jakože skoro všude

4x Uwatsu (Frigate) – jediná věc, co nemá rakety, ale na to, jaký to je prcek, to má hodně kvérů

Kdo pustil proud?

Když Prajzové připlují, vlastně spíš přiletí na herní stůl, málem mě klepne pepka. Asi už tuším, jak zírali Američané, když jim u Pearl Harboru Japonci doručovali lásku a pochopení. Filip vystavil list na totální vzdušné převaze, a co nemá křídla, to alespoň střílí z tesla zbraní.

Tesla zbraně jsou vůbec taková nepěkná pruská kulišárna. Když vás totiž jednou trefí, nechají v lodi zapíchnuté…pfff…něco, co zlepšuje následující výstřely teslou (za každou hozenou šestku můžete házet ne jednou novou, ale hned dvěma dalšími kostkami, a to je fakt slušné).

Flotilu vede Hochmeister (Dreadnought Battle Robot), což je obří hovado s velikánským mečem, které však překvapivě umí strašlivě dobře i střílet. Na každém rameni a předloktí má po jednom tesla dělu. A tenhle megazord dokonce ani nepotřebuje tu anténu na vylepšování zásahů.  Sám si ji automaticky udělá.

Kolem něj se jako kachničky na Dunaji motají:

1x Elbe (Fleet Carrier) velikánská, těžko potopitelná letadlová loď

1x Adler (Heavy Bomber) – obří letadlo, co se dá připodobnit k bitevnímu křižníku na steroidech s křídy

1x Adler (Heavy Bomber) to samé v bledě modrém

2x Havel (Light Carrier) – maličkaté letadlovčičky, co sice samy nic skoro nevyvedou, ale umí doplňovat a hlavně přezbrojovat hejna malých letadélek

1x Donnerfaust (Support Cruiser) + 4x Arminius (Frigate) – Donnerfaust je slušně opevněný křižník, kolem kterého se tulí v jedné skvadroně čtveřice Arminiů, což jsou malé a rychlé fregaty a teď pozor, všichni mají tesla zbraně, které lze libovolně kombinovat mezi sebou. Malá skvadrona s křižníkem uprostřed vypadá jak pedofil ve školce, pročež mu do konce hry neřekneme jinak, než Dolejzák Dony.

1x Donnerfaust + 4x Arminius – známá parta jen z jiné čtvrti

4x Arminius jen tak na opruz

Prusové plují se sluncem v zádech

Kostky jsou vrženy a stávkují

Úvodní rozprostření sil na bojišti není třeba nijak složitě popisovat. Filipovi v cestě brání menší ostrůvek, ale tak jako tak nahustíme své flotily poblíž megazordů. U mě je to přirozené, protože se všichni k Arašídovi tulí, aby dostali štít. A Prajzové nechtějí rozprostřít síly, aby jej neostřeloval na dálku jak zajíce.

Když vidím to obří, ale fakt obří hejno letadel dělených půl napůl na stíhače a střemhlavé bombardéry (na které neplatí štíty!), je mi ouzko. Do cesty jim mohu poslat tak maximálně dvě pětice stíhačů, protože na letadlovku nebylo místo. A co skvadrona, to aktivace navíc. Já budu muset vyplout se svými loděmi ještě dřív, než prusové dokončí akce s letadly a PAK mě budou mít beztrestně jako na talíři.

Admiralita v depeši hlásí, že mám sestřelit všechny střední lodě a 750 bodů v soupeřových modelech. To si nechám. Filip si vytáhne kartu „Zabij komodora“. A ten bydlí na megazordovi. To ještě vůbec netušíme, jak dobře je Arašíd smrtelný, takže se mu do toho nechce a místo toho si zvolí zastřelit mi 75% flotily.

Japonci se krčí ve stínu dreadbota.

Já mám plán jasný – z mého pohledu nalevo od ostrůvku stojí dvě medium letadla a zbytek cílů se houpe na vlnách napravo. Stočím flotilu na levobok, sestřelím bombardéry, aby mi nevpadly do zad s náloží dárkových výbušnin, a pak se natočím doprava, odkud budou vyplouvat pruské lodě. Těm v ústrety pošlu jako uvítací výbor a návnadu Kaiju. Jenže kostky řeknou nein.

Nesmrtelná zmije

Plujeme. První kolo zažehnu rakety a udělám první celoflotilní palbu. Cílím na bombardéry, které sice letí v mracích (takže se strefuji na 5+), ale kostek  pokusů mám tolik, že si to lajsnu. Úspěchy jsou střídavé. Třeba takový Arašíd trefí úplné hov… netrefí nic! Zato Yurgi destrojeři (asi z velikostního komplexu) vyrobí dvojitý krit a zoufalou salvou načnuté letadlo potopí na druhou dobrou. To druhé neškrábne už vůbec nic.

Filip mi v odvetě pocuchá Uwatsu fregaty, které si nestihly ani vystřelit. Načne i jednoho Tanuki. Na kritický výsledek hodí výbuch magacínu s municí. U lodě uprostřed flotily opravdu nechcete, aby vám vybuchl její sklad s municí. Jsem na to připraven a TAC kartou nutím Filipa hodit znovu. Sice mu dám hodících se 40 bodů, ale Tanuki pluje! (A většina lodí okolo taky).

Nějaké zásahy schytá i Arašíd. Na papíře sice vypadá jak nesmrtelné hovado, ale realita je jiná.

Hrdě postupujeme vpřed.

Druhé kolo

Před japonským megazordem zastavila čtveřice maličkých fregat, nemohu odmítnout pozvání a chci se po nich projít. Když Arašíd narazí do lodi, hážu devíti kostkami, abych ji poškodil nebo i potopil. Fregaty mají kostku jen jednu! A potřebuji pět zásahů na 4+, abych Arminia poslal ke dnu. No a hádejte co? Robot po nich dupe jak profesionální šlapač zelí v amoku a zraní – zraní! – jednu. Debil. Robotí salva z raket a tentokrát i plamenometů cílená na letadlo se totálně mine účinkem. Tuším, že jedno zranění jsem dal. To je dokonalá aktivace. Model za 370 bodů a s cool faktorem 120 udělá dvě zranění.

A moje štěstí pokračuje. Pruské fregaty jsou ve flotile stejně příjemné jako sebevražedná osina v zadku. Jednou partou Tanuki zkusím obsadit boardingem ty lodě, které Arašíd odmítl rošlapat. Na každou loď letí šest výsadkářů a prajzové mají jeden kulomet na loď. Šance jsou malé. Jenže… soupeř háže tolik šestek, že se mi vrátí tak třetina, a to ještě stěží. A zaberu jen dvě ze tří!

Přicházím o všechny destroyery a uwatsu. Jdu opravdu vztekle po bombardéru, ale ta ocelová bestie prostě odmítá umřít, a to už je načatá! Aby ne, vystřídaly se na ní stíhači i křižníky a stále letí, stále letí! Naštěstí nedoletí na shoz bomb, ale i tak si dvakrát vystřelí a páchá škody.

Jenže to už je moje bitevní loď na půlce životů a Arašídovi zbývá dokonce jeden! Jeden jediný život! Opřely se do něj střemhlavé bombardéry a páchají děsivé škody. Dreadbot sice sotva chodí, ale díky tomu mi přežívá dost palebné síly, abych mohl pomýšlet na splnění úkolu. Filip docela nešikovně vyjede i se středními letadlovkami Havel, aby si taky vystřelily. A to neměl dělat. Změřím se na ně a jedné dokonce bouchne munice. Zraní pár modelů v okolí, ale nestojí to za řeč. Důležité je, že se mi oba podaří dostat na dno.

Třetí kolo

Aktivuji Arašída a jdu si pro kill. Letadlo muselo slétnout z mraků, takže se dá trefit už na 4+. Robot vystřelí ze všeho a všude. Ústními plamenomety bombardér konečně skolí! Začínám lovit poslední zbývající mediumka, což je dvakrát Dolejzák Dony. Musím nabrat mezi tím ještě pár desítek bodů, abych měl alespoň těch 750. Ale to mi přinesou korvety, které úspěšně přejížídím křižníky i bitevní lodí. Ta už na střelbu nic moc neudělá, ale jako plovoucí masa je dobrá.

Žetony zranění se kupí, modely ubývají.

Pruská letadlovka mi najede do skvadrony Tanukiů a jednoho sejme. Druhého zapomene Filip boardovat (to je ten, kterému celou jeho námořní pěchotu vystřílel jeden trouba s piklhaubnou na makovici za kulometem). Ale to nevadí. Byť se mohu otáčet hned, stejně mi křižník zablokuje cestu tak, že se do střelecké pozice na Donnerfaust nedostane. Je to tak na jediné lodi a ta má naštěstí kromě raket a děl také torpéda. Najednou se kostky předvádějí a Dony úspěšně tone. A druhý stejně tak. O něj se postarají druhé Tanuki a lehké křižníky, které pitomě pošlu na obchvat kolem ostrova a reálně zasáhnou do hry až ve třetím kole. Naštěstí ne marně.

Padne Arašíd. Ono s jedním životem uprostřed pruské flotily, to by bylo něco sakra špatně. Umře i Kaiju. Nevypadá to se mnou dobře.

Já úkol splnil, Filip taky. Má ale víc nastřílených bodů, takže by podle oficiálních výsledků skončila bitva jako Minor victory a Minor defeat. Jenže to je pro potřeby turnaje docela naprd. Takže Filip dal hlavu dohromady a přišel s geniálním bodováním.

Po třech hodinách je definitivně vymalováno.

Hlavní bodování:

Clear victory – 10 turnajové body (dále TB)

Minor victory – 7 TB

Draw – 5 TB

Minor defeat – 3 TB

Crushing defeat – 0 TB

Vedlejší bodování:

Hráčův komodor přežil – 2 TB

Nepřátelský komodor nepřežil – 2 TB

Letecká převaha – hráč má na konci hry alespoň dvojnásobný počet přeživších SAW než protivník (rozdělení do skvadron ani typ nerozhoduje) – 2 TB

Taktická převaha – hráč má na konci hry více skvadron (bez SAS) než protivník (počet lodí ve skvadronách ani jejich poškození nerozhoduje, stačí aby ze skvadrony zůstal jeden funkční model) – 2 TB

Kontrola bojiště – hráč kontroluje více čtvrtin bojiště než protivník. Čtvrtiny jsou rozděleny středem bojiště. Čtvrtinu kontroluje vždy ten, kdo v ní má na modelech více zbývajících HP (bez SAS). Lodě, které leží ve více čtvrtinách, určí čtvrtinu, do které se budou počítat náhodně. Skvadrony se tady vůbec neuvažují, každá loď počítá své HP do čtvrtiny, kde leží, bez ohledu na ostatní členy skvadrony. – 2 TB

Jasný vítěz

Jakkoliv to vypadá složitě, je to jednoduchý dotazník, který přerozdělí 20 bodů mezi dva hráče a hlavně bitva vypadá mnohem reálněji, jakože úkol splnil za cenu flotily a tak. Pro nás to dopadlo takhle:

Po úkolové stránce je to pro mě minor defeat = 3 TB + kontroluju bojiště za 2 TB = 5.

Filip mi zabil komodora, jemu přežil, má taktickou i leteckou převahu (kdo by to byl řekl!) to vše za 2 body kus a k tomu uhrál na výsledek minor victory, takže celkem 15 TB a více než jasný vítěz.

Čímž máme otestováno a takto nějak budou vypadat propozice. A navíc to byla husťácká bitva.