Malifaux: Kaeris Vlkov nespálila

Začátek mého působení na turnaji ve Vlkově na Náchodsku byl naprosto tragický. Vytáhnu foťák a po první fotce zjistím, že jsem nechal doma ve čtečce kartu. Vytáhnu modely a Kaeris rovnou ulomím jedno křídlo. Dopiju kafe, zhluboka se nadechnu a dostanu strašnou nakládačku od prvního soupeře. Leč, nepředbíhejme.

Vlkovský obecní úřad se stal dějištěm velkého turnaje ve hře Malifaux, který pořádal Zdendalini a Wiedzmin. Zúčastnilo se jej šestnáct hráčů, na poměry Malifaux komunity pomalu Woodstock, a to z mnoha koutů republiky.

Hrálo se na 50 SS (Soulstonů, ne esesáků!), za něž bylo možné nakoupit modely do gangu, který vždy vedl jeden a ten samý Master. Ostatně, ten jediný se hlásil i dopředu. Zvolil jsem Kaeris z frakce Arcanistů. Důvod byl prostinký, dlouho jsem s ní nehrál.

Sice bylo možné vybírat na každou hru jinou sestavu modelů, v ceně do padesátky SS, ale z důvodu mé lenosti cokoliv vymýšlet jinak, jsem celý turnaj odehrál s neměnnou skvadrou. Ta se sestávala z:

Kaeris – umí létat (byť jsem jí urval křídlo), takže jí nějaké překážky netrápí. Umí zapalovat nepřátelské modely a umí je i hořící následně kvalitě zraňovat. Navíc s vysokou obranou i velkým počtem životů je vynikající držák. Vylepšil jsem ji o kartu Grab and Drop, co ji umožnilo stěhovat soupeřovy modely, mlátit jimi o zem a ještě se hýbat. Ideální. Druhé vylepšení přidalo možnost vyrobit velikánskou stěnu plamenů, za něž se dalo schovat.

Firestarter – též umí létat, též není snadné jej trefit, umí zapalovat a hlavně za jedno zranění dokáže udělat akci navíc. Na plnění objectivů ideální model, jen škoda, že jsem jej nikdy na toto nepoužil.

Miss Step (alias Howard Langston). Ze všech arcanistických modelů můj nejmilejší – lidský mechapavouk, co se skvěle pohybuje a ještě lépe vraždí. Prostě borec.

2x Gunsmith – střelec, co má na hořící modely veliké bonusy a každou kulkou (v pistoli) umí vyrobit nějaký nechutný efekt ke zranění navíc.

3x Fire Gamin – malý, překvapivě odolný pěšec, co však (též překvapivě) si dobře střílí a hlavně – zapaluje.

Plán je tedy jasný – co neshoří v prvním kole, upálím v tom následujícím. Můj gang pracuje s takzvanými burningy (Burning condition). Model jich může dostat libovolné množství. Na konci kola pak dostane za tolik životů, kolik burningů na sobě má. Prosté. Sice musím čekat až na konec kola a soupeřův model stále straší ve hře, ale zapalování je zase jednodušší.

Blíží se zima

První hra – Drobz a Rasputina.

Jako strategii máme na středové linii stolu dva makery 10 palců od sebe. Pokud stojí na konci kola (počítaje od druhého) u každého bodu alespoň jeden vlastní model, bereme bod. K tomu si jako schéma vybírám Leave Mark, což mě nutí přeběhnout na soupeřovu stranu stolu a tam začít klást Scheme markery. Jako druhé schéma volím Acussation!, kdy musím neaktivovaným soupeřovým modelům dávat kondice Acused! On se jí v boji nemůže zbavit a každé kolo jej mohu jednoho Acused zbavit, abych získal vítězný bod.

Stíhám fotit, ale jinak mi to moc nemyslí.

Hra vypadala naprosto fantasticky – na jedné straně ohnivá čarodějka, proti níž stanula ta ledová. Kdyby se však G. R. R. Martin inspiroval touto hrou, Píseň ledu a ohně by byla mnohem kratší a jednoznačnější.

Rapustina má vynikající schopnost, že svá kouzla může sesílat skrz modely, které mají zmrzlé srdce. Což se jí hodí, protože ona sama se hýbe jen o trochu lépe, než ledová socha. K tomu si Drobz vybral dva ledové gaminy (malí, otravní a hlavně, zmrzlí). Wendiga, co uměl Rasputině brát a používat kouzla, Silent One, co léčí spřátelené zrmzlíky a jako třešničku na dortu Snowstorm, což je obří model prakticky nezranitelný střelbou přenášející tuto schopnost na ostatní okolo něj. Měl tam ještě Mechanického jezdce, co postupem času umí vyvolávat lepší a lepší modely.

Malifaux jsem nehrál možná půl roku. Bylo to znát. Dělal jsem jednu chybu za druhou. První kolo jsem se ještě jakž takt držel zpátky, vyslal jsem Howardinu vstříc mechanickému jezdci, protože když tohohle šmejda chvilku ignorujete, stane se z něj super nepříjemná bestie. S modely vyběhnu kupředu, soupeři sem tam něco zapálím. On mi na oplátku Rasputinou prostřednictvím gamina se zmrzlým srdcem zabila Firestartera, kterého jsem nechal jak pitomec na otevřené ploše.

Blbosti pokračují aj ve druhém kole.

Kdo si dobrovolně nastěhuje vybuchující model mezi své vlastní? No já!

Držím se hesla, vše, co máme, do Snowstorma dáme. Chci, aby umřel, je to děsně nepříjemný model. Chci jej zabít tak moc, až zapomenu doběhnout modelem k jednomu ze dvou markerů, a body za strategii bere jen Drobz. Howardina naběhne na jezdce, aby jej přátelsky poplácala po rameni a nic mu neudělala. Karty byly proti.

Třetí kolo a udělám megablbost. Celý žhavý použiju Kaeris jako transportér, aby odnesl Snowstorm stranou, tím jej vytáhl z dosahu markerů a ještě si schoval Kaeris dál od nepřátel. Jo, jenže jsem se nezeptal, co se stane, když Snowstorm umře. Ona totiž bouchne a bez milosti všemu do tuším tří palců dá za čtyři životy. Odnesl to Gunsmith, druhý přežil ze dvěma životy, Kaeris zůstala po předchozích zraněních na nějakých pěti a pošel i jeden gamin.

Děs! Ale hlavně, že je Snowstorm mrtvej, že jo.

Zbytek hry už je jen děsná dobíjená. Jezdce ne a ne zahlušit. Moje modely dostávají Acused, za což soupeř sosá body. U středových markerů také stále někoho má, já tam zaskóruji jen jednou ve druhém kole.

Naštěstí pořadatel Wiedzmin zařve, že končíme, neboť došel vyhrazený čas na první kolo. Je to dobře, zbývá mi totiž na stole jen Howardina a jeden ohnivý gamin. Drobzovi skoro celý armáda, tedy bez Snowstorm, ale to je mi platnému jak mrtvé Kaeris zimník.

Počkat, ona už byla mrtvá! Odnáším si prohru 1:8 (nebo 7, jednoho z toho).

Zachrání mě hlavní kvartýrmajstr Zdendalini, který objedná pizzu tak na čas, že nám ji dovezou přesně na začátek obědové pauzy. Napucaný pizzou mi je najednou úplně jedno, zda příští hru pokazím.

Já nerad, ale shoř!

Ve druhé hře potkám Aleitaana, který má další frakční kolegyni od Arcanistů – Colette. To jsem zapomněl zmínit, že z šestnácti přihlášených jich šest hrálo za Arcanisty, ostatních šest partají bylo zastoupeno občas jen vysloveně sporadicky.

Colette s sebou měla trojici vybuchujících holubiček. Někam přiletí a bouchnou. Ideální poselkyně míru. A Colette si je tuším umí vyrábět znovu a znovu.

K tomu tam byla šermířka Cassandra, chodí a rozsekává lidi na kousky. Jednoduchá žena.

Dvě Coryphee, co samy o sobě dobře krájí nepřátele na kousky, a když se spojí do jednoho modelu, jsou ještě vražednější a hůře trefitelné.

A zbytek si pamatuji jen velice vágně. Rozhodně tam byla dvakrát Manekýna (takový docela držák), Performerka a Angelika. Ale u nich už opravdu netuším, co umí. Já to totiž nestihl zjistit.

Jsou dny, kdy vám balíček říká, že opravdu chce, abyste vyhráli.

Můj balíček karet se mi totiž rozhodl pomoci a vynahradit mi předchozí prohru. Co jsem měl trefit, jsem bez větší pomoci karet na ruce trefil, a co jsem měl zranit, jsem zranil za dvojnásobek, než mělo být pravděpodobné. Prostě a jednoduše jsem soupeře týral.

Hrály se čtvrtinky, kdy se braly body za to, když na alespoň dvou čtvrtinách stolu mám víc modelů mimo boj než soupeř.

Jako schéma jsem si vybral Quick Murder, kdy jsem musel zabít Cassandru (ideálně do třetího kola), aby bylo víc bodů. Druhé schéma – Search Ruins mi říkalo, abych do šesti palců od středu stolu vyrobil tři scheme markery. Když budou dva na protivníkově straně stolu, bude za to víc bodů.

Během prvního kola významně načnu velkou část soupeřových modelů. Načatá Cassandra, po níž jdu jak slepice o flusu, utíká. Naopak se ke mně hrne Coryphee duet, už složený a připravený mě sežrat. Postavím mu v ústrety Howardinu, ale soupeř na zranění otočí černého žolíka, takže nedostane za nic.

Druhé kolo začnu tím, že zcela překvapivě zabiju Duet. Využívám k tomu i trigger, který soupeře nutí zahazovat karty nebo Soulstony, jinak je model okamžitě mrtvý. I když to nečekám, flipuji karty na zranění jako bůh. I přes vysoký armor Duet prostě rozbiju.

Zabiju taky Angeliku, o níž si celou dobu myslím, že to je Cassandra, tak umřela vlastně omylem :-). Za to může jeden ohnivý gamin.

Hrajeme na psychdelegickém stole, kde si nejsem jistý, zda věci na stole jsou odložené potřeby hráčů, nebo kusy terénu. Byly to kusy terénu, i ten mobil.

Říkám si, ale co, plivej. A plival magmu. Otáčím z balíčku tak vysoké karty, že nejen trefuji, ale zraňuji za strašlivá čísla. Gaminův útok se totiž umí stát plošným. To se mi také dvakrát povede! Díky tomu zabiju Angeliku, mechanickou holubičku a Manekýnu nechám stát s jedním životem. A to udělal model za 4 body!

Aleitaan už mě trošku odevzdaně bombarduje zbylými holubičkami a vyrábí nějaké to zranění, jenže to je trochu labutí píseň. Vyženu jej ze čtvrtinek tak efektivně, že nezískává chudák žádné body.

Třetí kolo už prakticky jen dočišťuji. Firestarertem zabiju Cassandru (zase haluz), takže plním schéma za 3 body. Dobiju obě manekýnky. Na jednom z nich měl soupeř schéma Frame for Murder. To je super schéma – označíte si model, a když jej soupeř zabije, berete body. Krása, ne? Bylo to navíc Kaeris, takže to Aleitaanovi splním za maximum, tedy tři body.

Když pak pošlu Howardinu na Colette a první ranou ji trefím s triggerem, že ji hned zabiju, háže soupeř ručník do ringu a nechá ji zhynout, abychom to neprodlužovali. Ze soupeřovy armády už zůstala jen Colette jediný. Ve mě hrkne, čekal jsem, že se tam ještě budeme kolo kočkovat a já nasosám nějaké body, takže mám jen pár aktivací zbylých modelů a pak je hra u konce. Díky štěstí a dobré pozici modelů se mi podaří dopravit dva scheme markery na druhou stranu stolu a jeden si nechat u sebe a plním i druhé schéma za maximum.

Výsledek je 8:3 a je mi soupeře líto. O to víc se bojím, jak strašně špatné bude mé štěstí následující hru.

Stačí si prdnout a velkej zlej bubák je tu

Soupeřem je Nishi a jaké štěstí, nehraje Arcanisty. Hraje Resurrectionisty, konkrétně japonskou Kirai s hromadou duchů okolo.

Gang je složený z:

Kirai a její totem Lost Love mají schopnost, že když do šesti palců okolo zraním živý nebo mrtvý model, u toho, kdo to udělal, se objeví velká zlá teta Ikiryo.

To je děsně veliký a dost děsivý model, co při objevení se u nepřítele mu dá kondici, že všichni duchové na něj mají pozitivní flipy (tedy i ona sama…).

Nurse tam byla proto, aby léčila. Kirai totiž umí vyvolávat ze svých vlastních modelů úplně nové nemrtvé. Oba pak dostanou za půlku životů. Jenže, ona je pak umí prohazovat, takže vyvolá, prohodí, sestra vyléčí a pak už se plně zdravý nepřítel vrací zpět do hry, možná i s nějakým tím boostem navíc.

Izamu Armor netřeba nějak složitě představovat – obří výdrž, extrémní zranění a umí se i léčit.

Datuse Ba – umí vyvolávat malé dušíky – Seishin, ti sami o sobě dost otravují a Kirai je umí obětovávat, aby si vylepšovala vlastní akce.

Jaakuna Ubume kolem sebe vyrábí nebezpečný terén, takže kdo ní přijde, ten dostane za 1, 2 nebo 4 životy v závislosti na čísle na kartě. A představte si to, ona umí modely přivolávat sama!

Chiaki podporuje vlastní modely, odstraňuje z nich kondice (tedy oheň!!!).

Pak tam byl ještě jeden model, ale ten už si nepamatuju.

No děs, přátelé. Zapomněl jsem totiž zmínit, že většina modelů je Incorporeal, takže běžné útoky je zraňují za polovinu. Naštěstí mám dost ohně a kouzel, co to ignorují.

Hrajeme výslech – na středu stolu je marker. Kdo u něj má dva a více modelů, ten dostane bod. Kdo jich tam ale mí víc, ten může přenést marker o tři palce kam chce.

Jako schéma si vyberu Set up! Kolik položím scheme markerů do čtyř palců okolo vybraného modelu, tolik dostanu bodů (max. tři). Undercover entourage splním tak, že se s Kaeris přeběhnu soupeřova deploye, a když jí u toho zbude víc jak půlka životů, dostanu taky tři body.

Hraju opatrně, takřka bázlivě. Kdo by se nebál, když se stačí na soupeřovy modely jen podívat a už u něj stojí obří zlej bubák a vysvětluje mu, že to nebyl dobrej nápad. A mimochodem, když zabijete Ikirio, nic to neznamená, ona se může vracet furt a furt a furt, dokud při její smrti bude vlastním ochoten zahazovat karty z ruky.

Je to divné, ale Nishi si drží všechny modely do šesti palců okolo Kirai nebo Lost love. Tu a tam po něčem prsknu oheň, protože burning zraňuje až po konci kola a na to už Ikirio neslyší.

Úplně vidím, kudy a pro koho si půjde Izamu Armor. Začnu mu tam proto léčit scheme markery na Set up! Sice se pohne nějak divně, ale stejně, mám jej tam, kde chci mít. Opatrně kolem něj kladu všechny tři markery. A Izamu se chytí, první kolo vedu o tři body!

Ve druhém kole zcela epickým způsobem zabiji Datsue Ba. První kolo jsem k ní poslal do těsného kontaktu Miss Step. Ta si teď nahodila tři útoky a dvěma ze tří útoků se já daří prosadit ten ultimátně zabíjecí trigger. No a na ten poslední už soupeř nemá SS ani karty. Zbyl by jí sice jen jeden život, ale i tak. Teď je mrtvá.

Ani z ní nevyskočí velkej zlej bubák, aby se pomstil. Toho totiž vyvolala Kaeris, když zranila Chaki, aby furt neotravovala s hašením burningů. Ikyrio samotné překvapivě neudělá mé masterce téměř nic.

Tulím se modely u středu stolu, za strategii bereme body oba, ale Nishi jich tam má víc, tak marker poponáší on.

Na konci třetího kola už musíme končit kvůli času. Odletím proto s Kaeris bezpečně do soupeřovy deploy zóny, doběhnu dvěma modely k markeru na středu, a i když mi umřou dva gamini i jeden Gunsmith (i když možná oba), stále tam mám dva skórující modely, a tak dostanu i další bod.

Celkem vítězím 8:4.

Jelikož jsem ale první hru tak straně pokazil a obecně nenahrál moc bodů, končím přesně v polovině na osmém místě. Na to, jak to vypadalo na začátku to byl super výsledek.