Hroch jede na Soulwars: Ghur do OD

Pozdě, ale přece 😀

Ráno jsem poskládal svou Sylvanethí armádu, pár vtipnejch kartónovejch placiček a stromečky z aliexpressu, pravidla, kostky, měřidla a další shit do svýho objemnýho kufříku (do teď nevěřim, že se to tam všechno vejde), vyzunknul kafe, potulil ženu a dceru a vyrazil bojovat za Hroší klan z Pilsu do Práglu. Cesta flixem nebyla sice úplně příjemná, zato rychle utekla a po dvou hodinách cestovního utrpení mě přivítal už nacpaný Ogřák, kde Tellsek významně poklepával na hodinky, jakože mam zpoždění. Zahlásil jsem nějakou výmluvu o kolonoskopii na dálnici a začal si chystat svoje zlý stromokombo.

Turnaj byl na 1500 bodů ale!!! Ve formátu 2000 -500. Pro ty méně zběhlé z vás to znamená základní taxa 3 Battleliny a jeden hrdina a zároveň zvýšený limit na monstra, děla a jiný OP prasárny. Ještě k tomu všemu se hrálo v GHURU, říši bestií, takže kromě hlavních objectivů a tajný agendy byl vedlejší úkol zavraždit custom bestii, která byla uprostřed stolu.

Protože jsem čuňokombař, tak jsem do 1500 narval tohle:

HEROES:

Durthu (general, +1 Save, ignoruje -1 rend), Treelord ancient (-1 od hitu,+1 move, Regrowth), Branchwraith (+1/+2 cast + unbind, Throne of wines) Branchwych (Verdant Blessing).

BATTLELINES:

2*5 Tree revenants. 1*5 Spite revenants

UNITS:

1*3 Kurnoth Hunters (Greatbows)

BATTALIONS:

Household, a hlavně GNARLROOT!

Podstata týhle armády je poměrně jednoduchá. Kouzelníci kástí všichni dvakrát na prasácký čísla, takže během mý magic game má soupeř staženou prdel, co za zmrdoviny mu zase provedu. Durthu a Treelord zároveň řeší combat, protože jsou oba DPS bestie a Durthu při příznivých hodech rozkrájí jakejkoli model ve hře v jednom kole. Branchwraith nahází na stůl pomocí indiánskýho triku dryády na držení objectivů, Branchwych zase sotromky, skrze který by se šlo teleportovat. Nouplízácký revenanti mi děljí úkladný vrahouny ale většinou jen doufam, že soupeře jedno kolo zdrží a votravujou, protože s mejma hodama nejsou schopný udolat ani čaroděje s pěti woundama a šestkovym sejvem (a to mají rend). Spite revenanti jsou tam jen tak na okrasu, páč jsou battlelina za 70pts. Kurnothi mi dělají chodící dělostřelectvo.

Konec keců o tom, co jsem chtěl a nechtěl se svým zlym kombem dělat, jdeme do první bitky.

ONDRA – STORMCAST ETERNALS

Rozlosovalo se první kolo a vyšel na mě Ondra a jeho SE.  Měl tam Battlelinu ze dvou jednotek sekvitorů a jedný jednotky liberátorů. Support mu dělala balista a raptoři. Jako heavy hitters měl partičku Retributorů podpořenou Vandusem Hammerhandem (fuj!). K tomu měl ještě jednoho knightra incantora a celému tomu velel Lord Arcanum. Klasická armáda SE, která je všestranná, ale v ničem extra nevyniká.

Hrálo se Better part of valor, tzn. 3 objectivy v každý deployment zóně, který může hráč co je drží kdykoli zničit. Podle toho, jak dlouho je držel, zaskóruje VPčka. Z hidden agendy jsem vybral dobytí sopeřovo zóny (stejně tam musim) a že mi zbyde na konci alespoň 1/3 původní armády.

Já deploynul na stůl všechno v jednom zátahu a Ondra dal svého čáryfuka a balistu do realmu, aby mi s ní zatopil pozdějš. Nebál jsem se roztomilého Bastilladona uprostřed a nasockoval jsem Durthua co nejblíž k němu to šlo, s tím, že jedno kolo ustojim a pak ho vykvajznu. A taky že jo.

Protože jsem finišoval deploy první, tak jsem se rozhodnul začít. Rozházel jsem na stůl nějaký lesy (tentokrát potom, co mě hoši na posledním turnaji upozornili na FAQy tak už podle pravidel a bez svačení) a udělal jsem superrychlej advance vpřed. Obsadil jsem jeden z nepřátelksejch objectivů a všechny tři svý. Durthu se pokočkoval s bestií, ale protože Hroší hody, klasika, tak tam potvora zůstala s jednim životem, což se mi teda fakt nehodilo do krámu. Kromě toho jsem poslal nouplízácký revenanty si to na férovku vyřídit s Raptorama ( zcela nepřekvapivě je nedali, Hroší hody…) a druhou jednotku revenantů dělat bait do vzdálenýho koutku mapy.

Ondra se v jeho prvním kole zhrozil, jak je možný, že jsem už u něj. Dropnul balistu někam doprostřed, že jako rozstřílí Ancienta, a Magiče k poslednímu neobsazenýmu objectivu. Muj fígl s revenantama vyšel a liberátoři na ně naběhli. Druhá jednotka revenantů absorbovala střelbu z kuší a zvládli i dorazit ještě jednoho raptora, než chcípli. Přísaham bohu, že kdyby byli o 10 bodů dražší, tak jejich modely hodim do plastovýho odpadu. Trochu jsme se pokočkovali s liberátorama, balista udělal úplný prd a neutrální mosntrum chcíplo.

Ve druhym kole byla iniciativa stejná. Spálil jsem tři objektivy, na stole tedy zůstali tři. Jeden u mě a dva u Ondry. Něco jsem rozkouzlil, něco krutopřísně rozstřílel, vysumonil pár dryád, který měly dělat živej plot, aby k mýmu objectivu nedoběhli retributoři a oba mí hlavní hošové, tag tým stárs celý sylvanethí šou, šli vyčistit střed stolu. Poslední chabej zbytek jednotky revenantů v růžku si řekl, že s liberátorama nemají ani tu nejmenší šanci a zmizeli dělat Look out sir Branchwychi.

Ondra se moudře potom, co si trochu pocuchal peří s Dryádama, rozhodl stáhnout se ke svýmu poslednímu objectivu, kterej zběsile bránila Incantorka před hordou vysumouněnejch dryád a jednotkou strašidýlek. Což se ukázalo jako moudrý tah, protože potom, co buchla svoje soul flasky tam zůstala s jedním životem. Ve středu stolu se to pro Ondru nevyvíjelo vůbec dobře, zůstal mu tam generál, jeden raptor a jeden nebo dva sekvitoři, proti mejm (skoro) nezraněnejm CC bestiím. Když viděl, že není zbytí a že mu to u incantorky zachránilo poslední objectiv, odpálil lord Arcanum svoje flašky. Mě to jen trochu pošramotilo fasádu, zato Ondrovo generála to odpálilo do horoucích pekel Tzeentche. Já tak zabral další objective.

Třetí kolo ukradl Ondra double turn, ale už mu k ničemu nebyl. Liberátoři byli moc daleko, aby se do hry zapojili, střed stolu byl muj a Ondra nechtěl s Vandusem a Retributorama riskovat frontální útok na Durthua v obavě, že bych mu sebral objective, kterej držel s Inkantorkou s jednim životem (což bych 100% udělal). Takže na něm rozumně zůstal sedět.  Já ve svým kole spálil poslední volnej objective a objective ve svý zóně a bez ohledu na to, jak by se hra vyvíjela dál jsem měl vítězství v kapse (Skóre bylo 10:0, Ondra mohl doufat v max 10:8, kdybych ho nevyřezničil) a tak jsme si potřásli prackama a odpískali to.  Konečný skóre bylo 4+2+2 (obě agendy a bestie) pro mě a +1 pro Ondru za agendu. Tedy stav 8:1.

V tuhle chvíli bych rád hráče z Prahy pokáral za naprostej nedostatek herní morálky, neboť asi půl hodiny potom, co jsem s Ondrou dohrál se zvedli a vyrazili na oběd, kde seděli 2 hodiny! Vzhledem k tomu, že mi autobus zpátky jel přesně v 18:30 a začátek další bitky se přetáhl o hodinu a půl, to byla k přespolním docela podpásovka. Chvíli jsem držkoval a pak jsem připravil všechny stoly pro druhou hru, vykouřil asi tak půl krabičky cigár a přečetl dvě kapitoly z realmgate wars. To je, pánové (a dámo) ostuda…

ANGEL – LEGION OF NAGASH

Druhou bitku se hráli Shifting objectives, takže na střední lajně jsou tři objektivy, a jeden z nich, hlavní se náhodně mění.

S Angelem a jeho čuňokombem jsem posledně uhrál plichtu o první místo, tak jsem se na hru s nim docela těšil. Přinesl si tohle: 30 grimghastů, 40 chainraspů, 2*5 vlků, Vordakaie na drakovi a nekromanta, kterej byl zároveň generál.

Rozestavil jsem se úplně co nejvíc vzadu to šlo, a měl jsem plán, že Angel mi trochu načne příšeru (a příšera jeho), a já je pak oba dorazim. Začal jsem první, a když se monstrum ze středu odklidilo dělat v Angelovo řadách paseku, tak jsem rychle sebral všechny tři objektivy. Angel monstrum v jeho kole nedorazil, a jeho jednotky se nemohly díky němu nijak výrazně pohnout dopředu, takže mi hrálo všechno do karet.

Bohužel ve druhym kole dostal Agnel rovnou double turn. Trochu mě posvačil tim, že udělal svou megaobří jednotkou grimghastů retreat a hned zas charge (což bylo docela gamechanging svačina, jinak by ještě jedno kolo zevloval ve svý deployi a já ho mohl líp vyzobávat, nehledě na to, že bych ještě jedno skóroval všechny objectivy), ale tvrdil, že to jde. Nejde! Slíbil, že na to dá příště pozor, tak mu to pro tentokrát prominu, splést se může každej.

Proti Vordakaiovi a 30ti Grimghastům, který se vrací do hry jako vzteklí, mí nouplízáci neměli šanci. Angel házel jako bůh (a já jako Hroch) takže zařval i Ancient a Durthu tam zbyl sám. Bohužel jsem za hru ani jednou neumístil stromy (again, z 8mi hodů na 4+ jsem nedal ani jeden, klasická Hrochovina), takže zbytek mý armády zevloval v deployi a Angel už jen dočišťoval zbytky.

Angel je důstojnej soupeř, kterej hru opravdu umí, a tak je radost s nim vždycky hrát, protože celou dobu škvaříte mozek, a do poslední chvíle je nejasný, jak to dopadne. Bohužel, daň za to je, že je Angel hroznej slowplayer (armáda s unitama o 30ti+ modelech tomu moc nepomáhá), takže v půlce třetího kola jsme museli skončit. Ne, že by to něco změnilo, mohl jsem doufat max. v remízu a to bych musel mít fakt kliku. Takže Bestii jsem nesejmul, hlavní misi jsem projel, alespoň jsem splnil hidden agendy (Ubraň deploy a ubraň jednoho hrdinu s artefaktem). 2:7 pro Angela.

DALIBOR – FYRESLAYERS

Na poslední hru mi díky tomu protahovanýmu obědu zbývala sotva hoďka, tak jsme to vzali ve fofru.

Ani pořádně nevím, co Dalibor měl, pohledem jsem poznal 3 magmadrothy, 5 husto-berserkrů, 5 heartguardů, runesona, grimwratha, battlesimtha a hromadu záklaďáků. Rychle jsme deploynuli a začali. Hrál se Total commitment, takže kontrola rohů.

Začal jsem já, po fiasku s Angelem jsem se rozhodl nedělat žádný chujoviny a vykydlit bestii hned zezačátku. Rozdala mi nějaký mortaly, ale nic, co bych nerozdejchal. Hned v prvním kole jsem vysummonil Dryády, pohlídal si levej objectiv a obětoval pravej Magmadrothům, s tím, že přijdou ke mně, bez supportu je vykostim a pak si seberu svůj a jeho objectiv hned zpátky.

Všechno šlo podle plánu, Magmadrothi nedokázali vzdorovat magický smršti Ancienta a salvě Durthua a Kurnothů. Durthu si pak jen došel pro zbytky a Ancient obsadil objectiv. Nouplízáci zaměstnali ten jeho děsivej megablob Berserkrů a to bylo taky jediný, k čemu byli dobrý. Ale svůj úkol splnili, zdrželi berserkry dvě kola a tim to pro ně haslo. Na zbytku herní plochy jsem si díky jejich oběti mohl dělat, co jsem chtěl.

Byl jsem si už 100% jistej, že mam hru v kapse, když jsem obsadil 3 objectivy, jeden nedobytnej protože ho bránil obří chumel vysumoněnejch dryád, druhej daleko, kde si Ancient mohl po zbytek hry dát cigárko a na třetím vykostil Durthu Heartguardu a teleportovaný dryády ho obsadili s nepříliš hrozivým Runesonem kousek od nich. Zvažoval jsem, co s ním, jestli ho tam nechat nebo ne, ale pak jsem si řekl, že je vždycky lepší sejmout osamělýho hrdinu, než mu dovolit, aby tam záškodničill a chargnul jsem ho. Deset Dryád přece Runesona dá, a když ne, tak jich určitě všech deset na jeden zátah nepobije ne? To jsem se ale šeredně spletl, protože Runeson nebyl Runeson, ale proxovanej Grimwrath Berzerkr, což mi soupeř jakože „zapomněl říct, protože se pospíchalo“….takovou sváču mi naposled přibalila mamka do školy ve třetí třídě. Drydády zařvaly, já přišel o objective a tím i o hru. Soupeř z toho byl trochu rozpačitej, fakt chtěl vyhrát, ale zároveň mu bylo ostudný, že mě takhle podělal. Protože mi bus jel asi 10 minut po tomhle incidentu, nebyl čas to napravit, ani se hádat, takže jsem řekl ádié a zásobenej pražskejma sváčama vyrazil home. Skóre celkem 4:8 pro Dalibora, kterej za mnou ještě volal, že jako dáme o to druhý místo remač, až budu mít cestu z mýho buranova do megacity.

Možná by to mohlo znít, že jsem jel z Prahy jako zhrzená lehká holka, který pasák sebral poslední drobný na cíga a tampax, ale já si ten turnaj fakt užil. Lidi byli friendly, Tellsek orgoval jako správnej dirigent, byl vždy po ruce, když ho člověk potřeboval a pravidla měl v malíku. Angelovo slowplay bylo eyerolling, ale dalo se to přežít a ten poslední poděl mě alespoň nakopnul na závěrečnýmu zběsilýmu běh k busu, kterej sem stejně nedoběhl 😀 Naštěstí jsem ho chytil na Zličíně.

Jediný, co bych trochu strhnul byla poor žrací morálka. Dvě hodiny u stolu, tři hodiny v hospodě….hoši (a děvče)! Žrát pizzu z kartonu můžete i u hry. Tak pro příště, myslete na to, že na váš turnaj nejezdí jen Pražáci. Nebo vám tam my, burani, přestaneme jezdit úplně. To fakt chcete?

Tak u příštího reportu (nejspíš z týmovýho turnaje v OD) čus, bus, kuř, buřt.

Hroch